Arnošt Kolman: IDEOLOGIE NĚMECKÉHO FAŠISMU (6/10)
Přidáno ve čtvrtek 29. 9. 2011
Pokračování z částí 1, 2, 3, a 4 a 5.
JAK SE OSVĚDČOVALA IDEOLOGIE NĚMECKÉHO FAŠISMU V PRAXI
K ideologii náleží nejen politické smýšlení a nejen filozofický světový názor, ale i mravnost, právo, umění, náboženství a věda. Jak vypadaly tyto ideologické složky v nacistickém Německu? Není nutné dokazovati, že hitlerovská mravnost znamená negaci veškeré mravnosti a hitlerovské právo negaci veškerého práva, tedy absolutní nemravnost a bezpráví. Podvod, lež, pomluva, krádež, žhářství, násilí, mučení, zabíjení - toto vše se stalo zákonitým v hitlerovském Německu, toto vše se uskutečňovalo z rozkazu ,,vůdce" v masovém měřítku v celé Evropě a bylo základem vší vnitřní a vnější politiky Hitlerovy. „Já osvobozuji člověka - pravil Hitler - od ponižující chiméry, která se nazývá svědomím. Jako vzdělání, i svědomí mrzačí člověka. Mám tu přednost, že mi nepřekáží žádné ohledy teoretické nebo morální povahy." A dále: ,,Člověk je pln nepravosti od narození, vládnout mu lze jedině pomocí síly. Při zacházení s ním jsou přípustné jakékoliv metody. Když toto vyžaduje politika, je třeba lhát, zrazovat a dokonce zabíjet." A Göring řekl: „Zabíjejte každého, kdo je proti nám, zabíjejte, zabíjejte, vy nejste za to odpovědni, ale já, proto zabíjejte!"
Nejvyšším principem fašistické mravnosti je válka, válka totální, to znamená, organizovaná loupež. Mír právě tak, jako humanismus a demokracie (,,liberalismus") byl hitlerovci prohlášen za shnilý a válka za jedině zdravý stav společnosti. Jen ve válce může se prokázat pravý, soudobou kulturou nezkažený člověk, pravý nezfalšovaný germánský duch.
Analogické byly i mravní zásady hitlerovců v otázce poměru mezi pohlavími. Žena byla a má věčně zůstat otrokyní muže, jedině prostředkem ukojení jeho potřeb a strojem pro plození potomků, takové je její ,,svaté", její „přirozené" poslání. Hnutí za ženskou emancipaci, za hospodářskou, politickou a kulturní rovnost žen a mužů je jednoduše ,,židovský výmysl", je zvrácení nordického názoru. Proto napadl Rosenberg Bachofena za to, že tento historik - jenž svým dílem nemálo přispěl k utvrzení myšlenky o vyvolenosti Němců, připouštěl, že u Germánů (tak jako u všech národů), existoval prvotně matriarchát, že ženy řídily prvotní kmenovou společnost. Rosenberg, Baeumler a jiní fašističtí ideologové vysvětlovali dějiny lidstva jako věčný boj mezi mužským a ženským principem, z nichž první, princip otcovský, mysticky se ztotožňuje s nebem, dnem, životem, idealistickým sociálním myšlením, a druhý princip - mateřský - se zemí, nocí, smrtí, s myšlením materialistickým, ekonomickým.
Hrubou, ani takovým mystickým hávem nezastřenou biologizaci nacisty kýžených poměrů mezi pohlavími uskutečňovali esesáci a německá soldateska a „teoreticky" ji odůvodňovali fašistickou ,,eugenikou" a ,,sociální hygienou". Ministr zemědělství Darré staral se nejen o chov prasat a býků, ale zavedl na vesnici „Zuchtwarty", „Blockwarty" a „Hegehofy", kde nejen propagoval ,,chov lidí" (Menschenzucht), stanice pro páření rasově čistých lidských exemplárů, ,,zástupce manželů" a pářnou povinnost pro ryzí Němky, avšak udělal důležité kroky i pro praktické uskutečnění těchto hovadských principů.
Právě tak jako mravnost a právo, usměrnil hitlerismus i umění. Ve fašistickém Německu byly všechny druhy umění - krásná literatura, divadlo, biograf, hudba - fašizovány, podřízeny výchově ,,árijského ducha" u Němců. To, co nevyhovovalo této zásadě, se neúprosně ničilo. Na hranicích se veřejně pálily statisíce knih vynikajících spisovatelů, spisy Lessinga, Heineho, Zweiga, Manna - nemluvě už o Gorkém anebo Marxovi - a nacističtí „spisovatelé" jako Hans Jost, Johann Schramm atd. ve svých básních, románech a dramatech rozšiřovali romantiku „ocele", zvířectví, tvrdíce, že ,,každá myšlenka, dovedená do důsledků, znamená - střílej!" a rovněž: „Pokaždé, když slyším slovo kultura, sahám po pistoli".
V duchu šovinismu, militarismu, pangermánské zpupnosti, rozvrácení morálních osnov, vychovávala část německé krásné literatury tento národ odedávna. Myšlenku o historickém poslání Němců jako světovládců vštěpovaly jim romány jako Freytagovy „Předci", Danneův ,,Boj o Řím", packanice Herzoga, tohoto sykofanta Viléma II., divadelní hry Bartschovy, Skowronekovy „Východopruské a slezské pověsti", jež čiší živočišnou zlobou proti Polákům a Slovanům vůbec. Šosáctví Němců pěstovalo se provinciálním uměním - ,,Heimatkunst". Jestliže maloměšťácké a měšťácké vrstvy vše to hltaly, jestliže pro rozvrácení mládeže existovala pornografie Eversova a jestliže vše to působilo i na dělnictvo, tu na „citlivé" intelektuály působily verše Georgeho, napsané fašistickým slohem ještě před fašismem.
Pro nacistické písemnictví byly charakteristickými nejen sentimentálně-agitační romány jako Grimmův „Národ bez prostoru" neb Karoschův „Soudruh Schmidcke" a různá mystika, ale i potoky dobrodružného kýče.
Jeho předchůdcem byl ještě před první světovou válkou Karl May. V jeho šedesáti dobrodružných románech nacházela německá mládež bleskovou válku s hlavním rekem „Old Shatterhandem", plavým nadčlověkem, který, jak se to i patří, měl všude svou pátou kolonu - u Indiánů Vinnetou, na arabském východě Kára ben Nemsi, který ztělesňoval koloniální touhy německého imperialismu. „Při čtení Maye jsem pochopil, v čem spočívá světový význam Německa. Ještě nikdo tak nevysvětlil německému jinochu, co Německo může dát světu," psal Hitler.
Co se týče nacistické hudby, jež se pokoušela, ale nemohla vrátit k neexistujícímu starogermánskému dědictví, ta se omezila na zpracovávání hlučných a vřískavých prušáckých maršů a vedle této bravurní hudby na mystickou hudbu Pfitznerovu, volající nazpět do středověku. Wagnera, jehož sklánění se před staroněmeckou ideologií a jehož antisemitismus nacisté ovšem přijímali, ale jehož revolučnost a „intelektualismus" kritizovali, ,,interpretovali" tak, že ztotožňovali Hitlera se Siegfriedem jako nástrojem „božím". Vždyť ještě za Viléma II. byla propaganda wagneriánství, která se vedla kolem Bayreuthu, blízko spjata s politikou pangermanismu.
Rozumí se samo sebou, že takové spoutané ,,umění" žádnou uměleckou hodnotu nemá a mít nemůže.Něco podobného jako s uměním stalo se i s náboženstvím. Křesťanství s jeho kázáním lásky k bližnímu a rovností všech lidí před Bohem nemohlo vyhovovat hitlerovcům. Neupravené křesťanství je nesmiřitelné s fašistickou ideologií, jak to přímo říká § 24 programu nacionálně-socialistické strany.
Nezapomeňme, že křesťanství staví nejvýše Boha, Ježíše Krista židovského původu a ne Adolfa Hitlera. A katolická církev zdála se tím spíše hitlerovcům nebezpečným konkurentem svou centralizovanou masovou organizací. Proto se v nacistickém Německu pokoušeli upraviti křesťanství, oklestiti je, zapojiti do hitlerovské ideologie. Toto ,,ryze německé křesťanství" vycházelo z toho, že nacismus „potřebuje víru, která by odpovídala národnímu plemennému duchu Němců".
Proto nacisté ,,odkryli" ,,praevangelium", to znamená, sestavili je z vytržených kousíčků evangelií a hlavně evangelia sv. Marka. Tak obdrželi obraz „arijského Ježíše, který bojuje proti rasově cizímu židovskému učení". Tento „německý Kristus" stal se střediskem nové „německé národní křesťanské církve". Katoličtí a evangeličtí kněží, kteří se nepřichýlili k fašismu, byli pronásledováni, což však nepřekáželo dobrým vzájemným stykům s papežem a některými vlivnými protestantskými organizacemi.
Mimo nové křesťanství objevilo se ve fašistickém Německu ještě jedno nové náboženství: bylo obnoveno starogermánské pohanství, klanění se bohu války Wodanovi, pohanství s divokými nocemi Valpuržinými - orgiemi opilství, smilnosti a krvežíznivosti. Na pahorcích v noci při záři hranic, kde na rožních pekli celé voly, stříleli opilí esesáci do živých terčů (dříve, před fašismem, stříleli na takových střeleckých slavnostech jen do dřevěného kohouta - symbolu Francie a svobody - ze samostřílů) a vítězi se přidělovala ta nejkrásnější panna. Pro povahy jemnější rozšiřoval se ještě jeden náboženský směr - mimocírkevní mystika, která prohlásila rasu za „mýtus XX. století", život za mýtus krve a železa", válku za „nejvyšší mystický duchovní zážitek". Vtěleni svých idejí viděli tito mystikové ovšem ve „vůdci", který byl jejich bohem.
Nejcharakterističtější pro praktické osvědčení ideologie hitlerismu byla však nacistická věda. Jako všichni zločinci a vyvrhelové, přezírali a nenáviděli hitlerovci intelektuální práci, nenáviděli vědu a inteligenci. Ale když z vůle nejlačnějšího imperialismu obdrželi moc a započali uskutečňovati svůj program válečné kolonisace světa, potřebovali junkerse a heinkely a tedy i vědu. Proto nemohli zplna udělat to, co by jim vlastně nejlépe odpovídalo - zavřít školy, přinutit učence čistit žumpy, spálit všechny knihy a zrušit védu. Byvše přinuceni uskutečnit vše toto jen na polovic, „unifikovali" vědu.
Hned od prvních dní hitlerovského řádu počaly se „čistit" řady vědeckých pracovníků od „neárijců" a těch, kteří bez výhrady nevyslovili své sympatie nacistům. Výkvět německé vědy uprchl do emigrace, mezi nimi i jeden z největších soudobých fyziků a matematiků, Albert Einstein a jiní, kteří potom pomáhali spojencům ve válce proti nacismu. Jejich pomoc měla rozhodující význam i pro vynález atomové pumy. Mnozí vynikající němečtí učenci zahynuli však v koncentračních táborech, jiní - vyhnáni z ústavů a stolic - živořili a někteří se potupně plazili před novými pány.
S čistě německou systematičností prováděla se všeobecná falzifikace vědy. Vědy se staly tlampači nacistických zásad a hesel, jejich teze se „opravovaly", aby odpovídaly nevzdělaným maniakálním výrokům ,,Mého boje". Historie a geografie, filologie a psychologie, filozofie a právo, biologie a lékařství, vše se mobilizovalo pro důkaz toho, že Němci jsou národem vyvoleným a Hitler jejich ,,vyvoleným Vůdcem", určeným přírodou, Bohem nebo ďáblem, aby se ustavila na zemi tisíciletá říše otroctví. A fašističtí profesoři poslušně odpovídali „jawohl!", jak se pro esesáky sluší.
Současně se vše, co se dalo prakticky zužitkovat, tj. veškerá vědecká technika, usměrňovalo nejdříve na přípravy k válce a potom na její vedení. Během šesti let nelitovali němečtí fašisté slov, aby se věda proměnila v nástroj ohlupování a šovinistického zblbnutí německého národa. Oni nelitovali ohromných hmotných prostředků - tím spíše, že je vysávali z potu německého a obzvláště cizího pracujícího lidu - aby se vyvíjela věda, dávající nové smrtelné zbraně, výbušniny, jedovaté plyny, mikroby, věda „Ersatzů" a jiných podobných vymožeností soudobé fašistické civilizace.
Je pochopitelné, co se za těchto poměrů muselo stát s historií, filozofií, psychologií, biologií nebo lékařstvím. Tak na příklad biologie byla zcela postavena do služby rasismu. Fašistická biologie, řízená takovými reakcionáři jako Uxkuhlem, odmítajícími Darwinovo učení o organické evoluci, tvrdí, že v přírodě, tak jako ve společnosti, uskutečňují se zvláštní vnitřní tajuplné a nezbadatelné cíle, že myši jsou stvořeny, aby byly požírány kočkami a kočky, aby požíraly myši, že ,,vyšší rasa", ,,rasa podnikatelů", jest stvořena, aby řídila ,,nižší rasu", ,,rasu pracujících", která je stvořena jen proto, aby byla řízena.
Obzvláštní úsluhy prokázalo německému fašismu speciální odvětví biologie, takzvaná genetika - nauka o dědičnosti. Pseudovědecká formální genetika tvrdí, že příčinou dědění příznaků jsou neměnné „geny", ,,atomy dědění", které se pohlavními buňkami odevzdávají od rodu k rodu. Formální genetika vydává neoprávněně Mendelova pravidla míšení znaku, vyvozená Mendelem na základě pokusů s křížovým opylením hrachu, za jediné a všeobecné zákony, jimž prý jsou podřízeny všechny rostliny, živočichové a lidé bez výjimky. Z toho se vyvozuje, za prvé, že prostředí nemůže podstatně působiti na vlastnosti člověka, že tedy lidé „nižších ras" a z ,,nižších tříd" nikdy se nevyzdvihnou na úroveň potomků ,,vyšších ras" a ,,tříd ušlechtilých".
Za druhé se odtud vyvozuje, že smíšená manželství mezi lidmi různých ras a taktéž různých tříd vedou k ,,pokažení genů" a snižují vlastnosti ,,plnocenné rasy". Tak se biologie stala „ vědeckou" základnou rasismu a zotročování ,,beztvárné masy" novou ,,šlechtou krve". V hitlerovském Německu byl proto vybudován celý systém zjišťování ,,rasové čistoty" obyvatelů, neboť plnoprávným občanem mohl býti jen ten, kdo mohl dokázat, že jeho předkové do třetího a čtvrtého pokolení „po meči a po přeslici" byli ryzí „árijci" a pro dosažení vedoucího postavení musel se prokázati dlouhým rodokmenem, neposkvrněným slovanskou a židovskou krví. Sestavení takových genealogií, vynalézání pestrých erbů pro tuto novou „šlechtu krve" stalo se výhodným řemeslem a podplácení úředníků rasových ústavů bylo v hitlerovském Německu každodenním zjevem.
Prakticky se všechny tyto biologické „teorie" vtělily do hitlerovských zákonů o sterilizaci a okleštění devíti kategorií obyvatelstva (statisíce nešťastných bylo zmrzačeno, při čemž se nacisté zbavili politických protivníků), o pronásledování smíšených manželství, vtělily se do fašistického lékařství. Jak známo, hitlerovská medicína učila, že úmrtnost je přirozeným pomocníkem zlepšení rasy, že lékařská pomoc zachovává na živu horší, méněcenné lidské exempláře, že se společnost má snažit zbaviti se těžce nemocných, invalidů a starců. ,,Světu hrozí nebezpečí, že se promění v nemocnici- psal Gunther v ,Rasovědě Evropy' - kde jeden bude ošetřovatelem druhého ... Tím, že lékaři bojují proti epidemiím, ničí i dobré stránky těchto epidemií - přirozený výběr a decimování zbytečného obyvatelstva ..."
Není proto divu, že fašističtí biologové, lékaři a chemici prováděli v masovém měřítku „vědecké" smrtelné a mrzačící experimenty na válečných zajatcích a vězních v koncentračních táborech. Injekcemi, jedy a plynem ,,cyklonem" zabíjeli „méněcenné", nemocné a hladověním zesláblé. Pro raněné Němce brali krev u tisíců zdravých ukrajinských a běloruských dětí, až tyto vyčerpáním umíraly. Organizovali v Gdaňsku experimentální závod pro průmyslovou velkovýrobu mýdla a kůže z mrtvol umučených Poláků a Rusů, závod řízený profesorem lékařské akademie Spannerem. Vyráběli žíněnky z vlasů desetitisíců žen a dívek, spálených jimi ve zvláštních pecích, zkonstruovaných hitlerovskými techniky, a nacističtí inženýři vynalezli racionální popravní auto. Drážďanská továrna vyráběla ve velkém „vědecky" zdokonalené středověké nástroje pro gestapácké a esesácké mučírny (na každém nástroji byla její tovární značka).
Je samozřejmé, že fašistická historie, filozofie, filologie, psychologie a pedagogika měly jen jeden účel - dokázat osudovou předurčenost Němců jako národa panujícího a vychovávat v Němcích vlastnosti, potřebné pro dosažení tohoto cíle. Ale i takové vědy jako fyziku a matematiku fašisté zfalšovali. Jako každý „zapojený" vědecký obor obdržela každá své „vůdce" (fyzika obdržela Lenarda, matematika Bieberbacha), kteří začali ihned pěstovat „ryze německou" fyziku a ,,ryze německou" matematiku.
Tak Bieberbach organizoval v gottingenské univerzitě protižidovský pogrom na studenty a profesory a nazval jej ve své programové řeči „věcí spravedlivou, neboťexistují dvě matematiky - německá a židovská, a národ, uvědomivší si sebe, nemůže trpět cizí myšlení ..." Teorie relativity byla na rozkaz Lenardův prohlášena za ,,cizí národnímu duchu Němců" a mylnou, protože její původce Einstein je Žid a aktivní antifašista, na jehož hlavu byla vypsána odměna.
Mezi takovou lživědou a patologickým blouděním nějakého grafomana není žádného rozdílu. Je přirozené, že v zemi, kde se věda vědomě falšovala, kde si na příklad fyzik Jordan vymyslel pro rasistickou propagandu ,,kvantovou genetiku", kde astrologie a chiromantie byly státně uzákoněny (při berlínské státní komoře pro písemnictví - „Reichsschrifttumskammer" - existovalo poradní a průzkumné ústředí pro astrologickou a jí příbuznou literaturu - ,,Beratungs- und Prufungsstelle fur astrologisches und verwandtes Schrifttum"), blouznivé tmářské ideje nejen pyšně rozkvetly, ale mnohé dávaly původ vzniku celých spolků, časopisů, kongresů.
Tak na příklad takzvaná ,,Hohlwelttheorie" - teorie dutého světa - měla hojné přívržence. Tato ,,teorie" tvrdí, že obýváme ne vnější, ale vnitřní obal zeměkoule. V jejím středu nachází se nebe. Každá z planet zde obíhajících (k nim patří též měsíc a slunce!) je taktéž dutá koule, v níž uvnitř žijí živočichové. Lidské rasy vznikly u nás na zemi tak, že na ni dopadla nějaká planeta, z jejíhož vnitřku ta či jiná rasa vyšla: žlutá do Asie, černá do Afriky atd. A byla to vesměs polozvířata, a jen bílá rasa vznikla přímo na zemi v Atlantidě, později zahynuvší, a pozůstatkem této rasy je nordická rasa - Němci. A vše na světě se řídí zákonitostmi znaků zvěrokruhu atd. A tohle se oficiálně žehnalo hitlerovskými úřady, neboť správně počítaly, že čím více popleteny budou německé hlavy, tím poslušněji budou německé ruce a nohy plniti rozkazy maniaka „vůdce".
Jenom ohloupením národa, ohloupením dosahujícím závratných rozměrů, možno vysvětlit, že v hitlerovském Německu brali zcela vážně podobné spisy hodné blázince. A němečtí čtenáři se nesvíjeli smíchy ani nad pojednáním Walthera Darré ,,Prase jako kritérium nordických národů a Semitů", poprvé vytištěném v roce 1927 a potom ještě znovu a znovu, když již jeho autor byl ministrem zemědělství (R. Walther Darré ,,Erkenntnisse und Werden", Verlag Blut und Boden, Reichsbauernsstadt Goslar, 1940, S. 24-46). Vy tomu nevěříte, ale Darré to myslel doopravdy vážně, neparodoval nacismus, nedělal si z Němců legraci, ačkoliv ani Hašek nemohl by to lépe napsati.
Darré dokazuje, že obyčejné vysvětlení náboženského zákazu židům a mohamedánům požívati vepřové maso, vysvětlení zdravotními ohledy a klimatickými poměry, je mylné, že však příčina je rasová. ,,Právě tak jako Semité odmítali vše, co je spojeno s prasetem - píše Darré - nacházelo se to naopak u nordických národů v největší úctě...
V germánském kultu stojí prase na prvním místě ... germánské agrární zákonodárství točí se téměř výlučně kolem domácího prasete ... prase si zachovalo své předácké postavení až daleko do středověku ... vůbec všechny technické výrazy, jež jsou spjaty s domácím prasetem, jsou u Germánů tak mnohostranné, tak do jednotlivostí promyšlené a propracované upotřebením pokolení, že tato svinská terminologie (Schweineterminologie) potvrzuje, že Germáni chovali svině odedávna... Zatím co Semité neznají a nepřijímají prase a všemi prostředky je vylučují ze svého národního společenství (Volksgemeinschaft), nachází se prase v kultu nordických národů na prvním místě ...
Mezi určitými národy neb lidskými rasami s jedné strany a mezi určitými rasami domácích zvířat z druhé strany existuje obzvláštní souvislost...
Nordické národy středozemí měly domácí prase jako ,.vedoucí rasu" (Leitrasse) ...
Domácími zvířaty Semitů byli osel a velbloud ...
Kůň, prvotně jediný atribut nordických národů, stal se však z rozkazu Mohamedova rozšiřovatelem arabského blahobytu, semitského náboženství a kultury, pod jejímaž nohama, -jak říká v Sudaně přísloví - i ta tráva schne ...
Velbloud je přizpůsoben klimatu pouště a nemůže být vyveden z těchto podmínek. Je tedy spjat se Semitou, protože Semita je spjat s pouští...
Semita a prase jsou faunističtí, a tedy fyziologičtí antipodové (protichůdcové)...
upotřebení vepřového masa vyvolává v těle Semity fyziologickou disharmonii ...
Tedy nazpět k praseti! (Doch zurück zum Schwein!) ..."
Německému šosákovi, jehož metou jsou uzenky se zelím, smál se svět už dávno, nazývaje jej „klobásníkem"; že však tuto ,,klobásnickou ideologii" německý národ spokojeně stráví a že promění půl světa v jatka pro vyhlazení národů, tomu by byl sotva kdo tehdy uvěřil.
Někteří „dobráci", vědomí či nevědomí obhájci hitlerismu teď tvrdí, že hitlerismus je masová psychóza, která postihla Němce, a že je proto nutno hitlerovce léčiti a ne trestati. Můžeme souhlasit, že německý národ ,,onemocněl" jsa otráven nacistickou ideologií, avšak jediným lékem pro ty, kteří jej úmyslně nakazili touto vzteklinou, je a zůstane provaz.
Ohlédněme se ještě jednou: Co je tedy vlastně hlavním rysem nacistické ideologie? U samých nacistických ideologů nenajdeme ovšem jednotnou odpověď, neboť každý z nich se snaží spojit fašismus podle vlastní záliby především s tou filozofickou školou, které sám dává přednost. Ale přesto přece, jak už řečeno, mají všichni, ať je to Rosenberg nebo Baeumler, Klagges, Krannhals, Krieck, Beck nebo Dietrich - a jak se tito lotři ještě jmenovali - něco společného. Stručně řečeno: nacionálně-socialistický světový názor sám o sobě tvrdí, že nemůže být pochopen výlučně rozumově, neboť život se může chápat jen životem a to znamená vůlí, mýtem, vírou, život znamená však ne osobnosti a ne lidstvo, ale národ (rozumí se, že jen německý), mající v krvi princip sebeuskutečnění (čti: výboje), jehož nejvyšším ztělesněním je ,, vůdce".
Arnošt Kolman: IDEOLOGIE NĚMECKÉHO FAŠISMU, Svoboda, Praha 1946
www.komsomol.cz