KOMSOMOLCI OPĚT V BERLÍNĚ, 2. část: "KDO POZVEDÁ KOMUNISTICKÉ HNUTÍ?!"
Přidáno v pátek 24. 2. 2012
Druhá část článku z letošní cesty Dělnické komunistické organizace (DKO), Socialistického svazu mladých (SZM) ze Slovenska, maďarského MIKSZ a Svazu mladých komunistů Československa-Komunistického svazu mládeže (SMKČ-KSM) na akce do Berlína - 1. část ZDE.
Po kulturním a internacionálním sobotním večeru, po našem letošním příjezdu do Berlína, organizovaném mládeží Marxisticko-leninské strany Německa (MLPD), komsomolem Rebell a pionýrskou organizací Rudé lišky jsme v neděli, po snídani v budově Keplerovy základní školy, vyrazili na tradiční mnohatisícovou mezinárodní demonstraci k uctění tří "L" - zavřažděných revolucionářů Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta a o pět let později, rovněž v lednu, zemřelého myslitele a prvního muže sovětského Ruska, Lenina.
Vzpurný blok MLPD a dalších členů ICOR (Mezinárodní koordinace revolučních stran a organizací) šel centrem průvodu a vzhledem k počtu účastníků z tureckých organizací sdružených v ICOR byl skutečně výraznou částí demonstrace.
Členové Rebell nazývají svoji činnost marx-leninskou rebelií. Vzrušující, revoluční a internacionální. Členové MLPD měli v rukou prapory se svým znakem, srpem, kladivem a knihou, členové Rebell mimo svých zástav (mimochodem stejně jako stranické prapory byly označeny logem ICOR) měli v rukou bubny a před svým kontigentem nákladní auto, které hrálo revoluční muziku všech stylů a umožňovalo hovořit představitelům Rebell i pozvaným zahraničním organizacím z jeho korby. Přímo v ústí několikahodinové cesty k monumentu na památku Rosy a Karla a ke hřbitovu dalších význačných pokrokových představitelů zájmů německé dělnické třídy, kde se na konci demonstrace odehrává ohromná pieta, měl Rebell, spolu s dalšími organizacemi, participujícími na demonstraci, výrazný stánek s barevným svým, stejnojmenným, časopisem Rebell, tématicky zaměřenými tričky s "třemi L" nebo s probíhající kampaní MLPD a Rebell proti jaderné energii a také knihou "Úsvit mezinárodní socialistické revoluce". Členové Rebell, kteří na této akci prodávali, spíše však rozdávali, placky s Leninem, Liebknechtem, Luxemburgovou, Marxem, Engelsem, Stalinem a Maem, ke knize poznamenali: "Lidé jsou velmi otevření a zajímají se o obsah knihy, a to právě o skutečné předpoklady mezinárodní revoluce." Jak řekla předsedkyně Rebell Lisa Gärtner: "Tři L jsou vzory, protože oni byli průkopníci ve své době, kdy bojovali za socialistickou společnost. Dnes je potřeba otočit příď planety, celoročním bojem za demokracii a svobodu proti útlaku bank, boji, které jsou teď hlavně v arabském světě, ale právě se začínají vzmáhat v zemích po celém světě, od Kazachstánu do Konga, a věští nové světové revoluční krize."
Společný věnec Rudých lišek, Rebell, MLPD a ICOR byl, společně se všemi přítomnými zástupci organizací v ICOR, včetně dvou členek SMKČ položen k monumentu s tichou vzpomínkou, které se letos opět zúčastnilo na 70.000 lidí (když tomu ovšem bylo 90 let, které uplynuly od tragických událostí ledna 1919, sešlo se u monumentu na 150.000 účastníků).
Poslední dějství našeho společného času s organizací Rebell bylo pod improvizovanou každoroční tribunou MLPD, na hřbitovním nádvoří, které se ten den mění v "rudý Babylon", kde 500-1000 lidí vyslechlo další vyjádření představitelů členských organizací ICOR, domácích i zahraničních hostů, revoluční písně a protikapitalistické protestsongy. Jménem všech našich čtyř organizací zde vystoupil tajemník SZM, s. Stanislav Pirošík. Na stánku Rebell byl zatím velký zájem o základní literaturu. Velmi populární byly věci s motivy odkazujícími na Sovětský svaz, které poskytla organizace ICOR z Ruska. Ta získala prostředky od svých členů a vyrobené předměty, např. odznaky, byly předány k prodeji. Při příjmu je posílena celá ICOR. Nicméně, jak u stánku Rebell, tak přímo při ústí nádvoří hřbitova k monumentu, byly zaznamenány útoky, verbální proti revolucionářům Leninovi a Stalinovi, a fyzické proti jejich příznivcům, kdy někteří, kteří revolucionáře obhajovali, museli čelit skupinové agresivitě utočníků.
Musíme však všichni, s díky ICOR, konstatovat, že celý víkend, se všemi detaily, byl velmi dobře zorganizován.
Pravým opakem (skutečně "pravým") byl, již tradičně, blok Die Linke, kterému se jako součásti jednoho z nástrojů imperialistické Evropské unie na likvidaci a rozbíjení komunistického hnutí - tzv. Strany evropské levice (oné haškovské "Strany mírného pokroku v mezích zákona") - sice nepodařilo jako již před několika lety zničit charakter této významné akce v Berlíně, ale podařilo se mu výrazně poškodit a zdiskreditovat komunistické a dělnické hnutí v Německu, kdy s krachem "postkomunistů" je ve společnosti ztotožňován krach komunistů a socialistické cesty obecně, kdy dnes, když Die Linke, v jedné z jejich dřívějších hlavních bašt, v Berlíně, sklidila, za svou propagaci antikomunismu a šíření smíru s buržuji mezi pracujícím, právě v buržoazních volbách, dost kyselé ovoce. To ve chvíli, kdy ji předběhla i Pirátské strana a Die Linke byla vykopnuta z vlády v Berlíně svým "koaličním partnerem", sociálními demokraty.
Před několika lety, kdy komunistický charakter berlínských akcí zachránila, nejen svou přítomností, marx-leninská a masová Komunistická strana Řecka, včetně její předsedkyně Aleky Paparigy, měla Die Linke "velké oči".
Die Linke tehdy na demonstraci, opět tak, jako den předtím na konferenci, nebo snad ještě hůře, přišla prezentovat své propagační materiály, zaplacené EU (evropským imperialismem), ke své zbrusu nové "kampani“ 40 let od roku 1968, která má prý zhodnotit období roku 1968 v rámci toho, že to byla doba plná změn a občanského života, ze které pro nás může plynout mnoho zajímavého. Nestačilo jim, jakou „vizitkou“ se představili den předtím na Rosa Luxemburg konferenci, kde jinak všechny organizace měly pečlivě připravené infostánky s materiály, diskutovaly s lidmi, představovaly kampaně, zatímco "mládež“ Die Linke seděla bez zájmu u svého přeplněného stánku, popíjela pivo a působila dojmem, že ani nevědí, jaké materiály tam mají. Po dvou hodinách zjistili, že stánek bude fungovat i bez nich a šli se věnovat něčemu "lepšímu a zábavnějšímu“. Samolepky a letáčky, po kupách nahromaděné a bez jakéhokoli zájmu rozdávané den poté na demonstraci "aktivisty“ z Die Linke, kteří sem přijeli v přesně zorganizovaných "týmech“ autobusy bez vlastního zájmu, či rozdávané zcela neomaleně v nejtěsnější blízkosti pietního místa u památníku Rosy a Karla, skýtaly skutečně velmi "zajímavou“ podívanou. Od symbolů bez jakékoli souvislosti, kdy vzhledem k logu jejich kampaně si předělali zavraždění Che Guevary o rok později a končícím zcela antikomunistickými motivy plačícího Lenina se sovětským tankem. To asi mělo "velmi prospět“ komunistickému hnutí, dělat kampaně proti Sovětskému svazu 20 let po jeho rozbití. Byla vidět jejich "úcta" k zavražděným komunistům, kterým přišly vzdát hold desetitisíce lidí - komunistů, bojovníků proti imperialismu, antifašistů... Přijeli tam, protože k nim mají úctu opravdovou, v jejich výročí nechají všeho a mnohdy za své prostředky jedou do Berlína, kde chtějí ukázat, že jejich myšlenky nezemřely a že je hrdě poneseme dál.
Blok Die Linke šel tehdy ve velkém počtu členů pod pěti (možná i více) druhy praporů (bílé s šipkami, rudé s žlutou hvězdou měla Komunistická platforma, Mírová platforma šla zase s modrými, kde dvě bílé pěsti lámaly samopal...), ale všichni šli pod polorudou hvězdičkou tzv. Strany evropské levice. Tehdy už také mládež Die Linke Solid neměla dva rozdílné prapory své mládeže (jak měla ještě o rok dříve), jeden bílý s rudou šipkou a černým nápisem Solid a druhý rudý se srpem, kladivem a hvězdičkou a žlutým nápisem Solid. Pozorný čtenář si jistě domyslí, které prapory o rok později zmizely.
Letos blok Die Linke už zdaleka nebyl tak početný, malou účast měl i Solid Linksjugend. Účast jistě nezdvihl ani kontingent autobusového zájezdu KSČM, vzhledem k tomu, že se zúčastnil až samotné piety na konci pochodu.
Že KSČM není stejná jako Die Linke, je stále vidět alespoň na malé části jejich představitelů, jménem kterých uznání zaslouží s. Jaroslav Ondráček, předseda okresního výboru KSČM Trutnov (oceněný v minulém režimu titulem "Hrdina socialistické práce"), který s malým doprovodem přijel do Berlína po vlastní ose, jako my, a přespal u německých členů Revolučního svazu přátel Ernsta Thälmanna (RFB), s nimiž spojil svou aktivitu na celé berlínské manifestaci. Po ukončení demonstrace a vzdání piety u hrobu Rosy a Karla jsme se účastnili dalších dvou každoročních pietních aktů, které pořádal RFB (což je převážně německo-česká organizace) s (československým) Klubem českého pohraničí (KČP) společně s vnučnou Ernsta Thälmanna, jednak k památce dcery Ernsta Thälmanna a pak u hrobu jednoho ze zakládajících členů RFB.
Média v tzv. "vyspělých státech EU“, která jednoznačně slouží zájmům nadnárodních společností, jsou určená k předem domluvené masáži a vymývání mozků lidí a k tomu, aby předávala jen takové informace, které jsou pro ně nutné pro likvidaci historických faktů, vyvolávání hysterie, strachu, odvádění od skutečných problémů. Demonstrace tří "L" na tyto problémy - skutečné jejich příčiny v této společnosti - každý rok upozorňuje. Proto nemá tato akce místo ve všech systémových sdělovacích prostředcích buržoazie. Včetně, jak vidno, jediného českého a prý i levicového deníku Haló noviny. Na rozdíl od nich se české a slovenské komunistické mládežnické hnutí zabydluje na internetu, nejen množstvím stále rozmanitějších webových stránek, ale i na YouTube či různých sociálních sítích.
Když si však někdy prohlížím jejich obsah, říkám si, že nám nepomohou patetické články, výzvy k bojovnosti, kde si budeme hrát na zástupce dělníků, ale bez dělníků, kteří si nebudou číst, že tam či onde z nich propustili další stovky. Je nezajímají plané řeči o tom, jak musejí pochopit důležitost socialistické revoluce. Oni potřebují vidět sílu a akci. Být pozérsky "prodělnický" je chiméra. Nebudou číst ani žádné "dělnické tisky". Potřebují, aby jejich požadavky někdo prosadil. Tím samozřejmě nemyslím "konstruktivního" zastupitele za KSČM, který s dělníky není absolutně v žádném kontaktu.
Jediná šance, jak toho docílit, je získat mládež a stát se jejím vůdcem ve vzdělání, v zábavě, v organizaci protestu. Kde jsou naše koncerty, proč nikdo neorganizuje kulturní akce? Protože zůstane v té organizaci akce úplně sám a mnohdy jenom proto, že se, vzhledem k úrovni znalostí a zkušeností člena, nedá úkol předat. Například umí z nás někdo breakout, máme DJs, vyhraněnou kulturu - básníky, zpěváky, máme komiksy, graffity? Máme trička, máme svůj styl? Máme poutavé brožury vysvětlující ve zkratce, nejen za co, ale jak chceme bojovat? Umíme naše lidi vzdělat v sociální oblasti, pomoci jim najít práci, dodat jim učitele jazyků? Máme promyšlenou mediální kampaň, umíme útočit na buržoazní média, když ta útočí na nás? Když ovšem pominu, že mnoho našich lidí nezná samotnou marx-leninskou teorii a když zná, neumí ji používat v praxi. Objevil se zárodek toho, že budeme pořádat letní mládežnický tábor - na co bude zaměřen, co se tam naučíme, co tam naplánujeme? V SMKČ mám toto, společně s dalším místopředsedou, s. Martinem Pečem, ve své působnosti. Zkusíme zde veškeré relevantní nápady našich členů zhmotnit.
Nebojím se říct, že ve smyslu radikální akce jako má tzv. "Dělnická strana sociální spravedlnosti" , jejíž stoupenci, jak vidno, mají mnohdy i velmi dobré právní povědomí o tom, co páchají. Limitem DS(SS) je její hnusná ideologická podstata - rasismus a zahlcování se záští, nasílím a nenávistí. Na tohle už mladí, natož starší neslyší. Opravdu - ani ve Šluknovském výběžku toho "bílá síla" moc nenavařila. Odporné plešky či karikatury na "vůdce" v podobě Vandase, to už nebere. A to, ani když demonstrují proti kapitalismu nebo proti "nové Mnichovské dohodě" o srbských Sudetech - proti "odtržení" "nezávislého" (čti zcela závislého na imperialistických USA a EU) Kosova. Musíme vždy demaskovat, že tito "bílí dělníci" proti žádnému kapitalismu nejsou, že pouze chtějí lumpenproletariát (který se nedělí na bělošský nebo cikánský - je to prostě lumpenproletariát) a ty kapitalismem nejzdivočilejší příslušníky dělnické třídy, nakrmit z toho, co vlastní nebo požívá nějaká menšina, jimi označená za "parazity". Velkoburžujům, těm skutečným parazitům na společnosti, se pak (nebudou-li barevní, Židi či otevřeně homosexuální) vůbec nic nestane. Dokud zde bude hniloba kapitalismu, fašistické plísně na ní se nikdy nezbavíme. Kdo si myslí, že vzhledem k velikosti německých akcí je zde hnutí silné, disciplinované, organizované a bojovné, mýlí se. Komunistické hnutí v Německu umírá, už od 70. let. Tedy to, co si dnes, po éře reálně socialistických zemí, představuje mnoho lidí jako komunistické hnutí. Jedině u MLPD a nyní u dalších členů ICOR je vidět posun kupředu. Je tomu tak v celé Evropě, pouze principiálnost v teorii i praxi zajistí, že na starém kontinentu bude i za 10 let, až fyzicky zmizí strany žijící z esence minulého režimu, existovat nějaké komunistické hnutí. Důkazem toho jsou strany jako Komunistická strana Řecka, KS Portugalska, Belgická strana práce (PTB) a právě MLPD, s tureckými i kurdskými stranami, které mají rozsáhlé sítě po celé Evropě, které jsou pevně zachyceny v dělnické třídě a mezi sloužícím proletariátem. Těmto stranám (zcela naopak než je to u ostatních, socialistických či reformistických stran z tzv. "levicového spektra" či "Strany evropské levice") rostou jediným volební výsledky v těch buržoazních volbách. Protože TI, KTEŘÍ NECHTĚJÍ TYTO BURŽOAZNÍ VOLBY, je volí. Tyto organizace snad pozvednou komunistické hnutí, potácející se od pravicovému k levicovému revizionismu.
David Pazdera
www.komsomol.cz