 Sledujíce mezinárodní zpravodajství můžeme identifikovat mecenáše této činnosti. Mediální konsorcia sestavují systematické kampaně proti vládám, které se nepodrobují Washingtonu, brání svou suverenitu a snaží se provádět co nejspravedlivější ekonomické politiky. Tyto kampaně jsou pravidelně založeny na lžích, polopravdách a překrouceních.
Na potvrzení toho není třeba ničeho víc než porovnat zpravodajství CNN ve španělštině o Venezuele, Kubě, Ekvádoru, Bolívii a Argentině, které šíří Spojené státy spolu s jejich spojeneckými vládami. Mezi ně patří Chilská republika, kterou stále citují jako vzor úspěšné neoliberální ekonomiky a silné demokracie, zatímco její vláda zuřivě potlačuje studenty a mapúčské indiány a klesá popularita jejího prezidenta. Citují CNN s její nepřekonatelnou informační manipulací – snad porovnatelnou jen s překrucováním zpráv organizací Grupo Prisa – ale totéž se může říci o všech korporačních médiích. Nuže, tyto praktiky nejen desinformují, ale také duševně ochuzují posluchače a vyžadují jeden předpoklad. Musí se vyrábět stereotypy, otravující je den za dnem, takže příjemci zpráv následně přijímají jakoukoliv myšlenku s nimi související, ať je sebenerozumnější a sebenesmyslnější. Jedná se, jak vysvětlil jazykovědec, Noam Chomsky, o zmanipulování souhlasu.
Podle toho je Kuba tyranie, systematická porušovatelka lidských práv, utiskující své obyvatelstvo; lež šířená od roku 1959, která se říká a opakuje ve školách, z kazatelen, na společenských setkáních vhodných tříd, píše se v znormovaných knihách a, samozřejmě, ve sdělovacích prostředcích masivní divulgace, využívajíc všechny možné nástroje kulturní a ideologické kontroly kapitalistické nadvlády.V posledních desetiletích se důsledně využívá severoamerická propagační mašinérie k přesvědčování, že uvnitř Ostrova existuje opozice, považujíc za ní příživníky placené mocností ze severu, jejíž agenda Kubánce nezajímá. Všechno toto je známé nejen na základě nezvratných důkazů, předložených v tomto smyslu Havanou, nýbrž také na základě neocenitelných odhalení tajných telegramů (z Kuby nebo o ní) Wikileaksem, vyměňovaných mezi Státním Departamentem (Ministerstvo zahraničních věcí Spojených států – pozn. překladatele) a jeho diplomaty. Je velmi výmluvné, že zdrojem informací o Kubě pro citovaná média jsou tito příživníci, jako blogerka Je velmi výmluvné, že zdrojem informací o Kubě pro citovaná média jsou tito příživníci, jako blogerka Yohany Sánchezová, „aktivista“ Elizardo Sánchez a tak zvané dámy v bílém. To je případ i poslední kampaně proti Havaně o úmrtí – během neexistující hladovky – běžného vězně, Wilmara Villara, změněného z noci do rána těmito zdroji na politického vězně. Zúčastněná média, odvolávajíce se na „svědectví“ najatých zaprodanců, zahájila útok, aniž by vyslechla verzi kubánské vlády. Jak je pravidlem Washingtonu, a někteří jeho evropští a latinskoameričtí přítelíčkové mu uvěřili, bylo znovu zaútočeno na Kubu s popěvkem o lidských právech. Osel mluví o uších.
Stačí připomenout pohádku o zbraních hromadného ničení v Iráku, nebo o bombardování jeho vlastních vlastenců Kadáfim, o čemž nikdy nepředložili důkaz, nebo o stovkách „mrtvých“ Fidela Castra. V případě Iráku a Libye lež posloužila jako záminka k zničení a vykrvácení těchto států, používajíc jí násilně k vytvoření vhodného politického klima pro agresi vůči Libyi, ačkoliv bylo nad nebe jasnější, že kapitalismus nikdy nemůže nabídnout nic jiného než hlad, nevzdělanost, nedostatečnou zdravotní péči, nespravedlivé války, ekologickou devastaci a výrazný pokles životní úrovně a sociálních výdobytků. Už nejen v chudých zemích, ale také přímo v samotných imperiálních centrech, jako jsou Spojené státy a Evropská unie. Lež je zbraň války, která může být velmi nebezpečná, není-li odhalována vztyčováním pravdy, jak to znovu udělala Kuba.
Pramen: Cubadebate, 27. 1. 2012
www.kubadnes.cz
|
