SMKČ na desetitisícové protifašistické demonstraci v Drážďanech
Přidáno v sobotu 25. 2. 2012
V sobotu 18. února 2012 se členové Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ) zúčastnili velké protifašistické demonstrace v saském hlavním městě Drážďanech (Dresden) v bývalé Německé demokratické republice (NDR / DDR). Mohutná manifestace za mír, demokracii a proti fašismu se v ulicích Drážďan koná v únoru v posledních letech každoročně jako protiakce ke shromáždění fašistů, kteří v této době uctívají památku obětí britského a amerického bombardování Drážďan v noci z 13. na 14. 2. 1945, jež způsobilo smrt přibližně 25 tisíc lidí, podle některých zdrojů (nikoli fašistických) až 35 tisíc. Protifašistická manifestace samozřejmě neznamená podporu tohoto projevu válečného barbarství britských a amerických imperialistů, jimž vůbec o demokratické Německo nešlo, jak dokázali po porážce fašismu ve svých okupačních sektorech, v pozdější NSR a Západním Berlíně i v dnešní imperialistické, revanšistické Spolkové republice Německo, jejíž součástí je anektovaná NDR.
Smyslem demonstrací pokrokových sil v Drážďanech je zabránit fašistům v pořádání veřejných akcí, v pochodování ulicemi a spojování památky civilních německých obětí bombardování s uctíváním památky hitlerovských hrdlořezů a oživování myšlenky německého fašismu (nacismu). Je nabíledni, že nikdo kromě fašistů nemůže spílat USA a Británii za brutální bomardování a nevidět podíl hitlerovského imperialismu na tragédii německého národa, v níž byla likvidace Drážďan jen nepatrnou epizodou.
Českoslovenští (resp. v případě drážďanské akce bohužel jen čeští) komsomolci přijeli do saské metropole autobusem vypraveným Středočeskou krajskou radou KSČM, jíž patří za tento počin náš veliký dík. Autobus nás zavezl ke kanceláři politické strany Levice (Die Linke), která je německou obdobou KSČM, ovšem ve své dekomunizaci může být a zřejmě i je vládcům KSČM vzorem. Přivítali jsme srdečné uvítání a pohoštění soudruhů z Levice, méně potěšeni jsme však byli výmluvnou podobou jejich kanceláře, která díky své skleněné stěně do ulice s posuvnými dveřmi vypadá spíše jako obchod a nenašli jsme v ní žádnou politickou symboliku kromě jednoho vyloženě antikomunistického plakátu zobrazujícího Lenina, Stalina a Mao Ce-tunga s přeškrtnutýma očima a nápisem "Toto není komunismus". Ano, až tak hluboko klesla strana s pochybným názvem "Levice" - k tvrzení, že dokonce ani Lenin nebyl komunistou! (Zřejmě na rozdíl od vůdců Levice!)
Ke členům německé Levice a její mládeže Solid se kromě členů KSČM a SMKČ připojili i polští soudruzi z Polské socialistické strany (PPS) a Svazu demokratické levice (SLD). Na náš dotaz ohledně soudruhů z Komunistické strany Polska (KPP) sdělili, že s touto stranou udržují kontakty, ale je nepočetná a málo aktivní. Podotýkám, že ani jejich vlastní reformistické strany nemají v klerikálním Polsku nijak silné postavení.
S německými a polskými soudruhy jsme došli přes historické centrum Drážďan na křižovatku, kde jsme zastihli již seřazený protifašistický průvod, který krátce předtím vyšel od hlavního nádraží. Průvod, ze všech stran ohraničený policisty ve vozech i pěšími, se zdál nekonečný. V jeho čele s růžovým transparentem "Block Dresden" (Blok Drážďany) kráčeli černě odění anarchisté z Antifašistické akce, s prapory znázorňujícími rudý a černý prapor za sebou, v některých případech s rudým praporem v popředí, v jiných s černým vpředu, někdy dokonce dva prapory černé. Stejnou symboliku používá česká ANTIFA, u ní je ovšem vpředu vždy prapor černý. Početné zastoupení s vlastními transparenty a prapory mělo Sdružení obětí nacistického režimu - Svaz antifašistů (VVN-BdA), Socialistická německá dělnická mládež (SDAJ), Levice (Die Linke) a Solid, Německá komunistická strana (DKP), Federace pracujících z Turecka v Německu (ATIF) a její Nová demokratická mládež (YDG), trockisté s prapory "Revolution" a znakem "Páté Internacionály", ekologické organizace a dokonce i mládež vládnoucí Sociálně demokratické strany Německa (SPD). V neposlední řadě pak Marxisticko-leninská strana Německa (MLPD) a její mládež REBELL, k jejímuž oddílu se členové SMKČ připojili (ostatní osazenstvo autobusu KSČM šlo samozřejmě v bloku s Die Linke).
Ano, v Německu je možné, aby tyto zcela odlišné politické organizace kráčely v protifašistickém průvodu společně. V ČR, kde je organizací schopných vyjádřit odpor proti fašismu mnohem méně, by se jejich společná akce na základě dohadů o jiné politické otázky a jejich prezentaci rozpadla ještě před zahájením...
Atmosféra asi desetitisícového průvodu byla vpravdě bojovná, nesrovnatelná svým radikálním nadšením, revolučním zápalem ani početnostní ani s těmi nejúspěšnějšími protirežimními akcemi v ČR. Anarchisté nesli i transparent "extrem_ist_in", což je v němčině slovní hříčka - "extrém je ,in´" nebo též "Extremistin - extrémistka". Viděli jsme i heslo "levicový extrémismus není jako pravicový extrémismus". Velká část pochodujících skandovala protifašistická hesla, zpívala revoluční písně, v průvodu jely i vozy s řečníky a hudbou. Blok desítek členů MLPD, REBELLu a SMKČ (možná i stovek - u řady pochodujících bez praporů a odznaků nebylo možné poznat, ke které organizaci se hlásí) patřil, jako na všech podobných akcích v Německu, k nejbojovnějším. Starší soudruh u mikrofonu, který téměř po celou dobu provolával hesla, hovořil a zpíval, byl úplným protikladem mnoha členů KSČM, u nichž převažují hesla "hlavně neprovokovat" a "my už jsme staří na to, abychom něco dělali". Soudruzi z MLPD měli ke své živé hudební produkci také bubny, elektrickou kytaru a samozřejmě pojízdný zesilovač, díky čemuž byli dobře nejen vidět, ale i slyšet. Za SMKČ soudruhy z MLPD a REBELLu, s nimiž nás spojuje členství v Mezinárodní koordinaci revolučních stran a organizací (ICOR), přes mikrofon stručně pozdravili soudruzi Libor Liebermann, David Pazdera a Leopold Vejr.
Průvod kráčel městem zhruba od 13:00 do 16:30 hodin. Občas zastavoval, protože policisté museli uzavřít další ulice a křižovatky pro silniční a tramvajovou dopravu, aby mohl dav demonstrantů projít. Umožnil nám projít si velkou část Drážďan a podívat se na město s jeho historickým centrem se vzácnými barokními a rokokovými památkami, s panelovými domy z éry NDR, ale i s mnoha vybydlenými, opuštěnými obytnými budovami a továrnami nebo vybouranými plochami na místě této zpustlé zástavby. V centru Drážďan jsme letmo minuli obrovskou budovatelskou mozaiku na budově ze 70. nebo 80. let, zobrazující mimo jiné Marxe s Engelsem, Ernsta Thälmanna a Waltra Ulbrichta. Nechybí na ní rudá hvězda, srp a kladivo, státní znak NDR a prapor Svobodné německé mládeže (FDJ). Něco takového by v ČR či SR už dávno z veřejného prostranství zmizelo...
V místě skončení průvodu někteří anarchisté obsadili střechu jedné nízké budovy, jiní si posedali a polehali do vozovky s tramvajovými kolejemi a i vzhledem k podnapilosti některých z nich dalo jistě přítomným policistům dost práce obnovit zde provoz. Ale my už jsme se museli odebrat k autobusu. Nestihli jsme tak ani ochutnat Eintopf, typickou německou kaši nabízenou zde zdarma.
A fašisté? Ti raději 18. února v Drážďanech nepochodovali...
Leopold Vejr