Beseda o hospodářských otázkách socialismu a úloze maloburžoazie
Přidáno v pondělí 21. 11. 2011
V sobotu 12. 11. 2011 se členové SMKČ-KSM setkali na původně plánovanou besedu o agentech chodcích a provokacích v 50. letech, která se ze zdravotních důvodů přednášejícího nekonala. Místo ní se od 10. hodiny konala všeobecná diskuze zaměřená na hospodářské problémy, které musí socialismus vyřešit a které třeba za reálsocialismu se nepodařilo vyřešit a výstavbu dokončit. Druhým velkým tématem besedy byla úloha maloburžoazie, drobné a malé buržoazie v proletářské revoluci a v pozdějším období budování spravedlivější společnosti.
Dále byla diskutována otázka, jaká spolupráce je možná s maloburžoazií v národně demokratické revoluci a pozdější výstavbě socialismu, aby nedošlo k jeho revizím.
Kriticky byla zhodnocena míra tržních - kapitalistických prvků, které se za socialismu nepodařilo odstranit (z důvodu odklonění se od marx-leninských zásad a přechodu ke státnímu kapitalismu čínského typu, ke kterému nedošlo úplně, jelikož přišla Listopadová kontrarevoluce).
Diskutovali jsme o zemědělství, kolektivizaci a socializaci, v které bylo dosaženo velkých úspěchů, ale žel se ji nepodařilo dokončit. Z důvodu poválečné obnovy průmyslu se podařilo v hrubé zemědělské výrobě dohnat předválečný stav až v roce 1965. (Ale od té doby byla ČSSR v zemědělské produkci poměrně soběstačná, až na banány a pomeranče, které USA zakázala svým satelitům do Východního bloku dovážet). Málo lidí ví, že JZD nebyla pouze jednoho druhu, ale dohromady 4 druhů, podle toho, jak byli samotní družstevníci odmněnováni za svou odvedenou práci a podle míry sjednocenosti úkonů prováděných v družstvu, např. v prvním druhu - společný osev při zachování mezí, druhý – velké lány, odstranění mezí a mechanizace, třetí druh - sjednocená živočišná výroba a důchody družstevníků podle odvedené práce a částečně náhrada (nájem) podle půdy, s níž družstevník vstoupil do družstva, a čtvrtý, kde se odměnuje podle odvedené práce a již se nenahrazuje. Zde platí zásada „Každému podle jeho práce“. První dva druhy byly zaváděny a fungovaly pouze v počátcích kolektivizace. Je zajímavostí, že i ti nejzarytější pánbíčkáři uznávají, že JZD přece jenom venkovu pomoha. Na rozdíl od dnešní doby, kdy venkov se buď rozpadá nebo je obydlen podnikateli v satelitech, kteří ani pomalu nevědí, co je živočišná výroba. Diametrální rozdíl mezi kapitalistickým prvorepublikovým a socialistickým zemědělstvím byl v úrovni mechanizace, kdy v roce 1930 bylo v ČSR 3682 traktorů (přičemž na ně chudí rolníci neměli nárok), ale v roce 1956 již 46 624 traktorů působilo v STS, JZD a státních statcích.
Dále jsme zhodnotili dopady nové ekonomické reformy na Kubě, kdy byly uvolněny ruce maloburžoazii, povoleno v malé míře vykořisťování pracovní síly silně připomínající Šikovy reformy roku 1968, u kterých sám autor po 20 letech uznal, že měly vést ke kapitalismu, ne vylepšit socialismus (jak si snad trockisté a jim podobní stále myslí). Kubánské vedení ujišťuje, že to návrat kapitalismu ani čínskou cestu znamenat nebude. No, doufejme v to, ale myslím, že Ostrov svobody by mohl podobnou cestou za deset let, pokud světová soustava nezkolabuje, znovu být neokolonizován. Což by žádný pokrokový člověk určitě nechtěl.
Dále jsme se bavili o hospodářské struktuře v asijských zemích hlásících se k socialismu, a to ČLR a KLDR, kdy jsou v první jmenované lepší podmínky pro velkokapitalisty než v samotných USA a obrovské množství pracujících tam vyrábí pro korporace (což nejspíše havlistům až tak nevadí, jako nářky tibetských mnichů) a čínské vedení uvažuje o záchraně evropského a amerického kapitalismu svými finančními prostředky (tento systém jako socialismus může definovat leda člověk neznalý Marxova a Leninova učení či pravdoláskař, když na něj nadává).
O úspěších socialismu v KLDR se u nás mlčí, např. výstavba nových moderních bytů (ve velké míře), které u nás můžete vidět v nabídce za 3 miliony, zatímco v KLDR jsou všechny základní potřeby hrazené ze státního rozpočtu, nebo dostavba největšího hotelu na světě Rjugjongu se 105 patry, kdy se imperialisté KLDR vysmívali, že jim došly finance, ale už je mají. Mezitím jsou nám buržoazní média schopna servírovat zprávy, které mohou znít i jako: „Kim Čong Il snědl k snídani jubilejního 3000. Severokorejce a zapil štávou z unesených amerických turistů, kteří naprostou náhodou se kochající na korejské státní hranici, byli uneseni." Taktéž v KLDR již nejspíš od roku 1945 zuří permanentně hladomor.
KLDR dělá určité chyby v teorii (způsobené polohou země a nespolehlivostí čínských velkopodnikatelů - straníků), ale prakticky je to jedna z posledních zemí, která přežila gorbačovskou zradu.
V poslední části jsme byli poinformováni o besedě v Maďarsku, konané středoevropskými komunistickými organizacemi o jejich vzájemné spolupráci v regionu. Z informací, které jsme získali, bych vypíchl to, že v Maďarsku je zakázán znak dělníků a rolníků (a určitou dobu byla i rudá hvězda) a kvůli absolutní neschopnosti místní sociální demokracie získala neofašistická strana Jobbik (žádající revizi Trianonu) okolo 17% ve volbách, to ale nikomu nevadí, protože nacionalistický Fidesz má ústavní většinu.
Přitom obyvatelstvo stejně jako v jiných bývalých zemích socialistického bloku se o socialismu v převážné většině vyjádřilo lépe než o přítomnosti. Ale silný antikomunismus a pasivita hnutí (částečně rozloženého gulášovým socialismem J. Kádára) revoluční síly paralyzuje a kapitalismus dočasně ochraňuje.
Okolo 14. hodiny jsme se rozešli.
Josef Dastan