K situaci v Rusku
Přidáno v sobotu 17. 12. 2011
Začátek prosince tohoto roku rozvířily situaci v Rusku parlamentní volby do buržoazní Státní dumy. Podle oficiálních výsledků zvítězilo konzervativní Jednotné Rusko s necelou polovinou hlasů a druhá pak byla Komunistická strana Ruské federace (KPRF) a až deset procent za ní nacionalistické či sociálně demokratické strany, kterou jsou buď loutky Kremlu či Západu. Tento výsledek rozpoutal mohutné protesty po celém Rusku proti manipulování s volbami, jelikož podle některých odhadů má Jednotné Rusko pouze kolem 25-29% hlasů a vítězným subjektem je KPRF (demonstrace sice nejsou pouze komunistické, jsou jako vždy tvořené mnoha subjekty, ale prapory komunistických organizací od KPRF, SKM RF, RKSM(b), RCWP-RCP, ROT FRONT a další převažují).
Tyto protesty na rozdíl od protestů v "západních demokraciích" jsou nám celkem dostatečně zprostředkovány našimi masmédii, kdy dochází k velmi zajímavým trapnostem, jako když redaktor vyjmenuje všechny součásti demonstrace mimo komunistů a za hlavou má obrovský prapor RKSM(b). Proč o ruských protestech místní buržoazní média informují a o OWS (Occupy Wall Street) ne? V Rusku je jiná situace, jelikož ruský režim je spíše konkurentem než vazalem USA.
Tento měsíc bude smutné výročí 20 let od zničení Sovětského svazu a začátku nové kolonizace východní Evropy a střední Asie.
V Rusku se po zrádci Gorbačovovi, "našemu muži v Kremlu", dostal k moci Boris Jelcin, který v rekordním čase dokázal kompletně rozkrást dřívější 2. největší ekonomiku světa a první socialistický stát na světě, vytvořit třídu velkokapitalistů-oligarchů (v mnoha případech ti, co organizovali perestrojku), kteří se stali z rozkradení SSSR pohádkově bohatí.
Jelcinovu diktaturu od začátku provázely masové demonstrace, během kterých se protestovalo proti totální destrukci země, zdražování a snížení životní úrovně. V roce 1993, kdy se odmítl parlament podřídit Jelcinovi, Jelcin vyslal tanky, aby dobyly ruský Bílý dům, což bylo sídlo Státní dumy, tehdy se ještě stále nazývající Vrchní sovět podle názvu předchozí instituce Vrchního sovětu RSFSR, poslední to sice již přetvořené, ale přece jenom struktury sovětů - sovětské demokracie. Při obraně Bílého domu padlo až tisíc demonstrantů, kteří jej bránili proti armádě loajální Jelcinovi. Proti tomuto jednání západní média nijak nevystupovala. Proč by měla, Jelcin byl klasickým příkladem "friend-dictator" neboli přátelského diktátora, což byli v období tzv. studené války a po ní všichni, kdo jako antikomunisté jakýmikoliv prostředky drželi vládu buržoazie. (Jako příklad tohoto buď generál Suharto v Indonésii a 500 000 komunistů a nespočet obyvatel Východního Timoru.)
V roce 1996 během prezidentských voleb Jelcin zvítězil pouze díky podpoře americké PR agentury. Kdyby nepřijela a nespustila jeho masovou kampaň, komunistický kandidát Gennadij Zjuganov by se stal prezidentem, ale i tak získal 40% hlasů. Za Jelcinova i Putinova vládnutí se z Ruska(a současně i všech sovětských republik s určitou výjimkou Běloruska, kde z opojení slibové kocoviny probděli víceméně již v roce 1994, kdy byl zvolen prezidentem Alexander Lukašenko) pionýrů, kosmonautů, vědců a umělců stalo Rusko ožralého Ivana a ráj šlapek, hazardu a mafie. Dříve, když národy spolupracovaly, společně porazily fašismus, dnes probíhají národnostní války rozdmýchávané nacionalistickými křiklouny. V roce 1999, kdy se obliba Jelcina pohybovala kolem 1-3% populace, což bylo způsobeno dvojstupňovou kuponovou privatizací, korupcí a diktaturou oligarchů, byl Jelcin nahrazen Vladimírem Putinem. Byla to v podstatě urychlená reakce, jelikož kdyby pokračoval Jelcin, nejspíš by brzy vypukla socialistická revoluce, což buržoazie v žádném případě nechtěla a nechce. (Naposledy to bylo vidět v ČT 24, kdy redaktor navštívil ideálního "pana podnikatele", který sice také si myslí, že volby byly zmanipulované, ale nechce revoluci, jelikož prý "lidem bude hůře než za Putina" - v překladu: on ztratí zisky). Putin, aby uklidnil masy, nechal odsoudit a zavřít některé z největších oligarchů, kterým se nepodařilo již s ukradeným kapitálem uprchnout na Západ. Struktura režimu se ale zásadně nezměnila, což potvrzuje i to, že současný prezident Medveděv je bývalým ředitelem Gazpromu a privatizace - stejně jako u nás - zdravotnictví, školství a vodních zásob pokračuje. Toto si část i českých levicově smýšlejících lidí neuvědomuje a myslí si, že Putin je obnovovatel Sovětského svazu.
Našimi médii je Putin představován skoro jako komunista, což je důsledkem toho, že Putin na rozdíl od Jelcina přímo neútočí na Sovětský svaz a hrdiny Velké vlastenecké války, ale nepřímo skrz nepopírání goebbelsovské a gorbačovské lži o katyňském masakru či podporou monarchistů a odkazu carského samoděržaví. To, že naše média se na Putina dívají jinak než na Obamu, je způsobeno rovněž zakonzervovanou rusofobií, což je jenom nová verze starého antisovětismu, přestože struktura Putinova režimu se od režimu Obamova vůbec neliší.
Během období Putinovy vlády spíše KPRF slábla, zvláště, když převládlo její "patriotické křídlo" Zjuganova nad křídlem marx-leninským nedávno zesnulého, nejspíš zavražděného s. V. Iljuchina. Částečný zvrat přišel až při velké anketě "Name of Russia", Jméno Ruska, což byla podobná anketa jako v českých luzích a hájích "Největší Čech", ve které po třikrát anulovaném hlasování získal třetí pozici s. Josif Vissarionovič Stalin (jinak by byl první) a s. Vladimír Iljič Lenin na místě šestém (což už je méně příznivé při zjištění, že ruský buržoazní předseda vlády Stolipyn byl druhý). Tento výsledek dovedl dosazeného (což je v buržoazní diktatuře/demokracii skoro každý) prezidenta Dmitriho Medveděva k vyhlášení nové vlny "destalinizace" a možného vystěhování těla V. I. Lenina z mauzolea na Rudém náměstí. To nebylo provedeno, protože na rozdíl od bývalého Československa, kde se mnozí probouzejí až dnes po 22 letech, nemají v Rusku o buržoazním režimu žádné iluze.
Problémem momentálních protestů je, že demonstrace mohou být zneužity buď "liberálními" skupinami poplatnými a do určité míry podporovanými Západem, které bojují za "návrat demokracie", jenže á la Jelcin, kdy Rusko bylo "poslušný ožralý Ivan", anebo skupinami nacionalistů a monarchistů (stejně jako fašistů, poslední to zálohou vládnoucího režimu), kteří by nejradši vrátili carské Rusko, s jeho tradicionalismem (tedy zostalostí a poslušností pravoslavné církvi) a imperialismem. Tyto názory stejně jako u nás v případě habsburských či masarykovských obdivovatelů jsou způsobeny idealistickým obrazem buď tatíčka Masaryka, nebo císaře (cara), kdy je sice pěkné, že car měl 100 drahokamy a perlami vykládaná zlaté vejce, ale to, že za zdmi Zimního paláce většinu Ruska vlastnili buď statkáři, nebo s rozvojem průmyslu francouzská a britská buržoazie, to většinou už nevidí. Západ by rovněž mohl protestů a případného vítězství lidí kolem Kasparova zneužít tím, že by nejspíš přestalo Rusko chránit své obchodní partnery Írán a Sýrii a tím by NATO mohlo zlikvidovat své odpůrce v oblasti ropných vrtů.
Jedinou skutečnou alternativou je komunistická strana stojící na základech marxismu-leninismu, se zásadně třídními postoji a názory, která dovede proletariát k socialistické revoluci. Na demonstrace v Rusku bych doporučil se podívat všem těm, kteří sice chtějí "sjednocení komunistů", ale jsou "antistalinisté" a považují Marxem deklarovanou socialistickou revoluci za překonanou. Či těm, kteří místo toho, aby z Haló novin udělali čitelný alespoň levicový tisk, dávají přednost sekačce z Mountfieldu a na komunistickou mládež útočí slovy "jděte s těmi prapory do prdele". S takovými opravdu socialismus v dohledné době nevybudujeme.
Josef Dastan
www.komsomol.tym.cz