Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kdo měl v pořadu paní Jílkové vlastně slovo?

25. 1. 2012

 


Michaela Jílková (snímek z ceskatelevize.cz)

      Ve čtvrtek 8. 9. jsme měli možnost zhlédnout na programu ČT1, který je znám svou propagací buržoazních státních ideologií, pořad paní Michaely Jílkové, který se týká politických, ekonomických a společenských otázek, s názvem – Máte slovo. Ihned, když vyslovíme název tohoto pořadu, vnucuje se nám otázka, kdo má v tomto pořadu vlastně slovo? Paní Jílková, která pořad uvádí, tvrdí, že v pořadu mají hlavní slovo občané ČR. Skutečnost je však zcela jiná, ne-li opačná. 
      Ve čtvrtek 8. 9. v pořadu Máte slovo bylo stanoveno téma, zda má či nemá být činnost KSČM pozastaven a či má být strana rovnou zakázána. Tato otázka se týká celé naší společnosti mnohem více, než si neuvědomělí pracující myslí. V pořadu Máte slovo o zákazu KSČM diskutovali obhájci existence KSČM: poslanec KSČM Jiří Dolejš a předseda Svazu mladých komunistů Československa soudruh Lukáš Kollarčík a obhájci návrhu zákazu KSČM: poslanec TOP09 Stanislav Polčák, advokát „lidí pronásledovaných komunistickým režimem“ JUDr. Milan Hulík a důchodce Čech, který nikdy nevstoupil do KSČ. Nutno dodat, že o účasti důchodce Čecha, nebyly nikde uvedeny informace, dokonce ne ani na oficiálních stránkách pořadu. Nestranným diskutujícím měl být Mgr. Karel Bačkovský, tvůrce analýzy na podaný návrh za ministerstvo vnitra, které zákaz KSČM vládě nedoporučilo. Diskutovalo tedy celkem šest lidí, ale protože Mgr. Bačkovský byl oficiálně „nestranným diskutujícím“, byli tři antikomunisté v přesile proti obhájcům existence a politické činnosti, kteří byli pouze dva. 
      Komunistická strana Čech a MoravyPodle názvu pořadu mělo jít o demokratickou diskuzi, kde se budou diskutující mezi sebou respektovat, kde bude paní moderátorka nestranná a kde budou mít slovo především občané ČR. Vše bylo však jinak. Šlo o cílené antikomunistické divadlo, které mělo za cíl pošpinit jméno KSČM, šířit antikomunismus a nenávist k jediné opoziční straně v zemi a znepřátelit širokou veřejnost proti politice KSČM. A měli pracující a vykořisťovaní v tomto pořadu slovo? Telefonické vzkazy v pořadu sice zazněly, ale byly sotva tři a tvořily jen malou část programu v pořadu. V liště v dolní části obrazovky byly publikovány pouze texty SMS zpráv diváků. A nutno dodat, že minimálně polovina SMS zpráv podporovala existenci KSČM a odsuzovala plán na její zrušení. Můžeme se však zeptat, jak se názor diváků vlastně projevil při moderování pořadu? Paní Jílková rozhodně nedala slovo lidem, ale dala slovo antikomunistům, kteří přišli hájit zájmy úzké menšiny společnosti – buržoazie a jejich spojenců, včetně představitelé buržoazního státu. Bylo však jisté, že zástupce vykořisťované, pracující třídy, nemůže dostat v televizním pořadu, řízeném neoliberalistickým, buržoazním režimem, slovo. Moderátorka pořadu Jílková nebyla rozhodně nestranná a ani nechtěla tak vypadat. Naopak se, významně se v průběhu pořadu podílela na tvorbě nátlaku na stranu obhajující KSČM, především na předsedu SMKČ soudruha Lukáše Kollarčíka. Dle mého názoru byla v tlaku na hosty obhajující legitimitu KSČM možná i aktivnější než poslanec Polčák (TOP09), u kterého se mi osobně jevilo, že nechce zakázat KSČM ze své vlastní vůle, ale že přišel hájit vůli pánů kapitalistů. Naopak, podle mého názoru nejaktivnějším zaujatým antikomunistou byl v pořadu právník Milan Hulík. Vzhledově připomínal spíše protivného seniora, který je neschopný připustit, že i opačná strana může mít pravdu a který je vůči jakýmkoliv odlišným názorům netolerantní. Hulík se ukázal jako člověk šíleně zaujatý proti komunistickému hnutí, který ztělesňuje všechna negativa antikomunismu (nerespektování pokrokových názorů, nenávist k zájmům pracující třídy, projevování fašizoidních názorů). Stylem své obhajoby a rétorikou připomínal spíše, místo obhájce demokracie a svobody, obhájce fašizoidních organizací. Hulík absolutně nerespektoval princip demokratické diskuze a respektování ostatních diskutujících, to však bývá u antikomunistů zvykem. Hulík neustále skákal do řeči ostatním diskutujícím, především soudruhu Kollarčíkovi. Bylo alespoň vidět, jak si antikomunisté představují demokracii v naší zemi. 
      Všem antikomunistickým diskutujícím chyběly pro zákaz KSČM argumenty. KSČM je totiž už natolik pasivní, sociálně demokratická, že je těžké nalézt důvod, proč by tato strana, která se vlastně snaží buržoaznímu režimu neškodit, měla být zakázána. Tak se antikomunisté snažili vybít na předsedovi revoluční komunistické mládeže, soudruhu Kollarčíkovi. Toho pustili antikomunisté, včetně upovídané Jílkové, ke slovu pouze, když toho mohli využít ve svůj prospěch. Soudruh Kollarčík však vzorově tomuto nátlaku a této strategii antikomunistů odolával a nedal antikomunistům možnost k zintenzivnění útoků proti KSČM. Během diskuze se téměř vždy odběhlo od tématu. Místo KSČM se začal řešit Svaz mladých komunistů Československa. To je však samostatná organizace, nezávislá na KSČM. Aby antikomunisté nalezli mezi KSČM a SMKČ souvislost, použili argument, že byl soudruh Kollarčík před rokem na kandidátce KSČM ve Zlínském kraji ve volbách do poslanecké sněmovny. Soudruh Kollarčík měl skutečně nelehkou pozici, prakticky neměl v diskuzi žádného spojence, ale i přesto se mu mnohdy podařilo antikomunisty umlčet nezvratnými argumenty. 
      Také se v pořadu velmi řešila minulost. Nejvíce kritiky bylo sneseno na J. V. Stalina a Klementa Gottwalda. Jak však tyto významné historické osobnosti souvisely s tématem diskuze, když se od nich KSČM otevřeně distancuje? Zatímco poslanec KSČM Jiří Dolejš, jako obvykle, antikomunistům ustupoval a snažil se od úspěšného budování socialismu v minulém století distancovat, soudruh Kollarčík se nebál hájit socialistickou minulost a nebál se k ní hlásit, s pomocí obratné argumentace a prezentování historických faktů. U právníka Milana Hulíka se během diskuze projevila duševní nemoc – fobie ze Stalina, kterou trpí všichni nepřátelé pracující třídy a komunistického hnutí – fašisté, sociální demokraté, liberálové, kapitalisté a další. Hulík navíc uvedl: „Historici se přou, zda Stalin zabil 40 nebo 60 milionů lidí“. Musím říct, že jsem v této věci opět slyšel nová čísla. Slyšel jsem, že Stalin zabil 20, 30 nebo 80 milionů lidí. Antikomunisté se stále nedokázali shodnout na tom, kolik lidí měl údajně Stalin zabít. Už jen z toho vyplývá, že tzv. oběti stalinismu jsou jen sprostou lží a výmyslem buržoazního režimu, jak během diskuze naznačil soudruh Kollarčík. Podobně se mluvilo i o Klementu Gottwaldovi, který má podle vyjádření některých diskutujících „krvavé ruce“. Co však potom tatíček Masaryk, který nechal za 1. republiky střílet na děti a dělníky? Nechal snad Klement Gottwald střílet na děti? 
      Lukáš KollarčíkJak jsem uvedl, poslanec Polčák (TOP09) byl skutečně poslancem zaplaceným kapitalisty, aby hájil plán na zrušení jediné opoziční síly v zemi. Poslanec KSČM Jiří Dolejš, jako obvykle, ustupoval buržoaznímu režimu a odmítal, že se jeho strana hlásí k budování socialismu v minulém století, či k marxismu-leninismu. To, že Jiří Dolejš není žádným komunistou, dokázalo i to, že se otevřeně distancoval od pojmu – diktatura proletariátu. Je smutné, že je marxužel pravdou, že od pojmu diktatura proletariátu, se distancovala celá KSČM i oficiálně. Lenin správně říkal, že komunistou je člověk, který uznává třídní boj a z něho vyplývající diktaturu proletariátu. Dolejš je zkrátka typickým revizionistou a oportunistou. Ale z druhé strany, i když Dolejše nemám v lásce, čekal jsem od něj horší vystoupení. Dolejš se nepostavil otevřeně na stranu antikomunistů v otázce zákazu KSČM, ale z druhé strany ani nijak nepomohl soudruhu Kollarčíkovi v obhajobě komunistické myšlenky. Protože pořad Máte slovo neútočil jen na existenci KSČM, ale především na komunistickou myšlenku. Jejich cílem není zrušit politickou stranu, ale zakázat lidem myslet. 
      Osobně si myslím, že daleko více než Dolejš se k antikomunistům přikláněl úředník ministerstva vnitra Mgr. Bučkovský. Ten sice obhajoval analýzu ministerstva vnitra, která zákaz KSČM nedoporučila, ale rozhodně si nechtěl připadat jako zastánce KSČM. „Vedle pana Kollarčíka se necítím dobře“, takto se pan Bučkovský vyjadřoval, aby nebyl s KSČM nijak spojován. Spíše chtěl vypadat jako úředník, který se o doporučení pro zrušení KSČM snažil, ale neměl k tomuto doporučení potřebné podklady. Po skončení pořadu, odešel Mgr.Bučkovský za poslancem Polčákem (TOP 09) a vysvětloval mu, jak pro něj bylo hrozné, stát vedle takového „sprosťáka“, jako je soudruh Kollarčík. Takže soudruh Kollarčík, který byl v pořadu jediným komunistou, neměl skutečně prakticky žádného spojence. 
      Antikomunistický důchodce Čech se do diskuze tolik nezapojoval, ale i přesto, když byl přítomen důchodce se špatnými zkušenostmi se socialismem, měl být přece přítomen i důchodce s kladnými zkušenostmi se socialismem. Důchodců, kteří mají k socialismu kladný vztah, je výrazná většina. Ale vyrovnání sil mezi zastánci komunistického hnutí a antikomunisty by se nehodilo do plánu antikomunistickým silám, které z diskuzního pořadu Máte slovo udělaly výsměch demokracii a výsměch všem pracujícím. Protože pokud byl pořad zaujatý proti komunistické straně, socialistické minulosti a komunistické myšlence, byl otevřeně zaujatý proti drtivé většině naší společnosti, proti pracujícím. Proto se můžeme opět ptát, kdo měl v pořadu Michaely Jílkové vlastně slovo? Pracující či bohatí, vykořisťovaní či vykořisťovatelé? Slovo měli antikomunisté, kteří přišli hájit protilidové zájmy kapitalistů a vykořisťovatelů. Dělejme vše proto, aby tito lidé neměli hlavní slovo v naší společnosti. Braňme existenci komunistického hnutí ze všech svých sil, ne však ústupky buržoazní moci, ale svým vlastním úsilím v boji proti kapitalismu. 
      Nelze zakázat myslet!

PKR

 

www.komsomol.tym.cz