Kult osobnosti Václava Havla aneb Masaryk už vyšel z módy
Přidáno ve čtvrtek 5. 1. 2012
V den smrti zločince a vlastizrádce Václava Havla, 18. 12. 2011, ať jsem pustil televizi, ať jsem byl na jakémkoliv internetovém serveru, ať jsem byl na sociálních sítích, všude mě pronásledovaly oslavné ódy na osobnost Václava Havla a údajný zármutek celého světa z jeho smrti. Člověku to může přijít až k smíchu, jak může značná část národa truchlit po někom, kdo se významně přičinil na zničení socialismu a restauraci kapitalismu v ČR. Ale není to k smíchu, je to k pláči, protože to je tvrdá realita. Je zcela pochopitelné, že pro českou politickou, buržoazní scénu, znamená úmrtí Václava Havla značnou ztrátu symbolu zneužitých pojmů – demokracie a svobody.
Je pochopitelné, že Havla oslavují v imperialistických zemích, kterým Havel otevřel cestu do tehdejšího Československa, kde rozkradly co se dalo a udělaly si již ze samostatné České republiky svoji „kolonii“, ve které se konzumuje veškerý odpad, který se v kapitalistických zemích neprodá. Ale není pochopitelné, že třídy pracujících, že mládež, které Havel připravil hotové „peklo za zemi“, dnes ctí Havlovu památku. Je tedy poznat, jak dokáže být antikomunistická propaganda silná, jak dokázala otupit myšlení pracujících a zmanipulovat je k tomu, aby uctívali „kata“ svého důstojného života.
Když slyšíme, co o Havlovi sdělují televizní zprávy, co o Havlovi sdělují internetové portály, nabýváme dojmu, jako by zemřel někdo jako bůh. Ano, Havel pro buržoazii a imperialistické mocnosti znamenal mnoho. Ale pro Československou republiku a drtivou většinu jejích občanů Havlovo jméno symbolizuje novodobou totalitu kapitálu a ztrátu veškerých sociálních jistot. Proto je až zarážející, kolik lidí si neuvědomuje svůj třídní původ, kolik lidí nevidí příčinu finanční tísně a zničení našeho státu. Ale za třídní neuvědomělost pracujících tříd nese rozhodující odpovědnost KSČM, která by měla, jako komunistická strana, vést pracující třídy od třídního uvědomění až k vítězné socialistické revoluci. Situace, kdy pracující uctívají svého největšího nepřítele, je katastrofální a je odrazem toho, že se buržoaznímu režimu, za pomoci pasivity KSČM, podařilo Havla maximálně zidealizovat a udělat z něj jednu z nejvýznamnějších osobností ČR v novodobých dějinách.
Buržoazní režim postavil svému předákovi Havlovi kult osobnosti. Proč? Protože buržoazie, aby dokázala udržet pracující v područí a v absolutní neuvědomělosti, musela najít silnou ideu, za kterou by otupělí pracující šli. Touto ideou je stal vlastizrádce Havel. Buržoazie z něj udělala „boha“. Je to legrační, když víme, jak antikomunisté kritizují údajný kult osobnosti vůdců a představitelů komunistického hnutí. Ale osobnosti, jako byl V. I. Lenin, Josif Stalin, Klement Gottwald a další si úctu zasloužily, na rozdíl od Václava Havla, z kterého je cítit obrovská nenávist k pracujícím. Je nepochopitelné, že takový primitiv a pokrytec, jako byl Havel, označil Marxe a Engelse za bezvýznamné filosofy. Jenže Marxův Kapitál je dnes na Západě nejvydávanější knihou. Zato Havlovy divadelní hry nikdy žádný velký úspěch neměly a kromě divadelních her nedokázal Havel vytvořit nic, až na pár proslovů, kde si alespoň pořádně zalhal a mohl se vysmívat naivitě pracujících a mohl využít chyb revizionistů v KSČ, kteří se při budování socialismu neřídili marxismem-leninismem. Jediné, co Václav Havel dokázal, bylo vydat ČSSR Spojeným státům jako nějakého otroka napospas. Za to je dnes Havel buržoazií tolik chválen. Za to, že obelhal lidi, udělal z nich hlupáky, podle svého vlastního vzoru. Proto je Havlovi stavěn kult osobnosti, který v současnosti ještě převyšuje kult osobnosti prvního československého, buržoazního prezidenta T. G. Masaryka, který už asi „vyšel z módy“ a pro současnou buržoazii byl asi ještě „slabou kávou“.
Na druhou stranu si musíme uvědomit, že nebýt revizionistů v KSČ, kteří od počátku 60. let postupně oslabovali výstavbu socialismu v ČSSR, tak by Havel nikdy nedostal příležitost využít chyb revizionismu a zničit socialismus. Dnes je jasné, že skutečnou příčinou rozpadu celé světové socialistické soustavy byla revizionistická politika komunistických stran, začínající Chruščovem a končící Gorbačovovou perestrojkou. To nás musí vést k zamyšlení a k ponaučení. Nebude-li se komunistická strana řídit marxismem-leninismem a začne se topit v hlubinách reformismu a revizionismu, nemůže její existence skončit jinak než tragicky.
Je zvláštní, že člověk, který pro národ nic pozitivního neudělá, je vnímán jako „národní bohatství.“ Drtivá většina naší společnosti, všichni pracující, kteří chodí do práce a tvoří hodnotu, mají daleko větší váhu nežli Havel. Ale o dělnících, kteří pracují ve fabrikách, se nemluví, zato o vlastizrádci Havlovi se dnes mluví na všech českých televizních kanálech a k tomu ještě v pozitivním světle. Takhle se staví kult osobnosti, takhle dokáže buržoazní režimu udělat ze „satana“ „boha“.
Ukázkou Havlova kultu osobnosti byl jeho pohřeb. Česká buržoazie se snažila všemi možnými prostředky psychologického nátlaku sdělovacími prostředky vnutit občanům ČR lítost z Havlova pohřbu. I když mnozí mladí, kteří si za Havlovy vlády ještě hráli s panenkami a auty, se mnohých pietních aktů zúčastnili, většina národa byla vůči Havlově pohřbu lhostejná a raději se připravovala na vánoční svátky. Dalo se čekat, že na Havlův pohřeb přijede celá buržoazní „elita“ ze všech koutů světa. Když jsem slyšel, kolik buržoazních světových politiků se má zúčastnit Havlova pohřbu, uvědomil jsem si, kolik tyranů a zrádců ještě ve světě zůstalo. Havlův pohřeb měl být zkrátka vnímán jako nějaká národní událost. To však není všechno. Snahy pojmenovat letiště Ruzyně po Václavu Havlovi, plány stavět Havlovi památníky a sochy nebo přejmenovávat ulice po Václavu Havlovi, nás může vést k přesvědčení, že brzy se Havlovo datum narození možná stane novým státním svátkem a že vznikne i mauzoleum Václava Havla a každý občan ČR bude mít povinnost jednou za rok se přijít podívat na „věčného demokratického prezidenta“, který má ruce od krve nevinných jugoslávských občanů!
Ale buržoazie by si měla dát pozor. Někdy totiž může stavba kultu osobnosti dopadnout jako stavba Babylonské věže. Mnohé občany ČR, ač k Havlovi nemají negativní vztah, začalo přehánění a vymýšlení nesmyslných Havlových zásluh, vrcholící třídenním státním smutkem, obtěžovat. Možná někteří poskoci kapitalismu litují toho, když už Havel zemřel, že nezemřel rovnou 24.12. Komerční, antikomunistické televize by se zbavily povinnosti vysílat filmy a pohádky natočené za socialismu (protože za 22 let „demokracie a „svobody“ se nic moc zajímavého nenatočilo) a měly by nabitý program dokumenty a pořady o Václavu Havlovi. Když by na Štědrý den mnohé děti uviděly v televizi místo pohádky Václava Havla, mohly by si myslet, že jim dárky začne nosit Václav Havel. Zní to možná směšně, ale stavba Havlova kultu osobnosti nezná hranic a jistě se dočkáme ještě mnohých překvapení.
Ale je velmi důležité, abychom si my komunisté položili otázku, co dál. Co pro nás vlastně znamená úmrtí zločince Havla? Pro buržoazii je to přece jen ztráta. I když poslední roky už Havel oficiálně nic neznamenal, byl symbolem sametové kontrarevoluce v roce 1989. Naše společnost je rozdělená. Většina je pravděpodobně k Havlově úmrtí lhostejná, což pro nás není „dobrá zpráva“, protože mlčení v důsledku znamená souhlas s buržoazní propagandou a budováním kultu osobnosti Havla. Ale značná část společnosti (a to především hodně mladých lidí) Havlovi hold vzdala, ať už na veřejných akcích nebo ve svém duchu. I tak existuje část naší společnosti, která už pochopila, do jaké slepé uličky naší republiku Havlovy sliby dostaly. Komunistická strana by se rozhodně neměla držet v pozadí, jak tomu činí už 22 let a měla by říct o Havlovi otevřeně pravdu. Komunisté dnes musí více než kdy jindy se snažit o to, otevřít lidem oči. Velký symbol lží a nenávisti je pryč. Je čas odstranit i lež a nenávist samotnou. A pokud v ČR nebude silná, revoluční, marx-leninská komunistická strana, tak si pracující nikdy dostatečně neuvědomí skutečné chyby a slabiny kapitalismu. Komunistická strana musí docílit toho, aby si pracující začali skutečnou úlohu Václava Havla v roce 1989 uvědomovat. Strach KSČM z reakcí systému pouze nahrává buržoazním lžím.
A já věřím, že přijde den, kdy se Havlův kult osobnosti zbortí jako domeček z karet, kdy budou všechny symboly sametové kontrarevoluce spáleny, včetně Havlových portrétů. Věřím tomu, že ti, kteří dnes stojí na náměstích v Praze a vzdávají Havlovi hold, budou za pár let proklínat všechny ty, kteří v roce 1989 otevřeli cestu k restauraci kapitalismu. Věřím tomu, že my komunisté očistíme jména hrdinů a budeme odsuzovat skutečné zločince, mezi které Havel bezesporu patří. Vstanou noví bojovníci, kteří již nebudou zbožňovat Havlovo jméno a budou bojovat proti diktatuře kapitálu. A můžu přísahat, že budu dělat vše proto, aby byl Havlův kult osobnosti nemilosrdně zničen.
Žádná cesta není tak dlouhá, abychom nedokázali dojít na její konec.
„Ani krok zpět. Tak teď musí znít naše heslo.“ (J. V. Stalin)
Petr Kračmar
www.komsomol.tym.cz