Lidstvo si Stalinovu historickou úlohu začne teprve uvědomovat
Přidáno v neděli 25. 12. 2011
21. 12. 2011 uplynulo od narození významné osobnosti komunistického hnutí, soudruha Josifa Stalina, 132 let. Nemohl jsem si odpustit, připomenout toto významné výročí a napsat k němu článek. Ještě před rokem 1956 oslavoval den narození Josifa Stalina celý světový socialistický tábor (asi s výjimkou Jugoslávie), včetně dalších kapitalistických států. I ti největší zastánci buržoazního panství si netroufli špinit Stalinovo jméno. Masový vrah a ikona britského imperialismu Winston Churchill, který byl kovaným antikomunistou, ještě v roce 1959 ve svém projevu vyzdvihoval Stalinovy zásluhy, které pomohly k porážce nacistického Německa ve 2. světové válce. Je proto velmi smutné, že to nebyli imperialisté a kapitalisté, kteří by po 2. světové válce oficiálně zahájili silný antistalinismus, ale byli to zrádci v KSSS, vedení N. S. Chruščovem. Od roku 1956 se stal postupně antistalinismus nejdůležitější součástí antikomunismu. K antistalisnimu se hlásí všichni, kteří nechtějí hájit zájmy pracujících, od fašistů až po sociální demokraty. Dnes je 21. 12. pro drtivou většinu lidí obyčejný den, kdy se pouze připravují na oslavení vánočních svátků, místo aby si připomněli narození toho, kdo před 66 lety zabránil likvidaci a zničení podstatné části světa.
Antikomunismus dokázal udělat z hrdinů zločince a ze zločinců hrdiny. Dokázal Stalinovo jméno natolik pošpinit, že by mnozí dnešní mládežníci raději vzdávají hold Hitlerovi, než aby pomysleli na „zlého Stalina". Jenomže antikomunismus nemůže zakázat lidem myslet. A proto i dnes existují po celém světě mnozí komunisté, kteří úspěšně s pomocí historických faktů vyvracejí antistalinské lži. Významným literárním a historickým dílem, které není „postrachem" pouze pro antistalinismus, ale pro kompletní antikomunismus, je kniha Jiný pohled na Stalina. Autorem této knihy je již zesnulý Ludo Martens (1946-2011), který byl zakladatelem a dlouhodobým představitelem Belgické strany práce. Ludo Martens dokázal vytvořit dílo, které útočí na všechny antistalinské a antikomunistické lži. Martens ukazuje i na slabiny a pravou tvář revizionismu, reformismu a trockismu. K příležitosti výročí narození J. V. Stalina zde uvedu pár zajímavých míst z knihy Jiný pohled na Stalina, kterou doporučuji ke čtením nejen komunistům, ale všem mladým lidem, kteří se chtějí o historii 20. století dozvědět pravdu.
Kniha Jiný pohled na Stalina rozebírá hlavní události v Stalinově životě i hlavní historické etapy Sovětského svazu, od bojů ruské dělnické třídy proti carismu až po XX.sjezd KSSS v roce 1956. Ludo Martens ve své knize podrobně rozebírá hlavní antistalinstické lži, které vyvrací obratnou marx-leninskou argumentací, která byla záměrně od roku 1956 zamlčována, což postupně vedlo k pádu socialismu ve většině socialistických zemí. V knize je uvedena velká část historických faktů a argumentů i zajímavých citátů.
„Byl jsem přesvědčeným antistalinistou od svých osmnácti let, mé myšlení a cítění posedla myšlenka na atentát proti Stalinovi. Prostudovali jsme technické možnosti takového atentátu a přešli jsme k jeho praktické přípravě. Kdyby mě tehdy, roku 1939, bývali odsoudili k smrti, bylo by takové rozhodnutí spravedlivé, vždyť jsem vypracoval plán na zabití Stalina, ne?"
„Když byl Stalin ještě živ, viděl jsem to jinak, ale nyní, když mohu přehlédnout toto století jakoby z výše, říkám: Stalin byl největší osobnost našeho století, největším politickým géniem. Zaujmout vědecký postoj vůči někomu je něco jiného, než dát najevo svůj postoj osobní." (citace Alexandra Zinověva, str. 13)
Tato citace Alexandra Zinověva vypovídá o tom, že člověk, který zasvětil podstatnou část svého života v boji proti „diktátorovi Stalinovi", který si dal práci s napsáním řady antikomunistických knih, ve stáří vzdává hold Stalinovi, kterého celý svůj život tolik nenáviděl. Když totiž někteří antistalinisté viděli brutalitu a krutost anglo-amerického imperialismu v druhé polovině 50. let, pochopili, že mocnosti, které zábijely miliony lidí na Korejském poloostrově, ve Vietnamu a v dalších zemích, by určitě nebyly ochotny tvrdě bojovat proti nacistickému Německu za zájmy pracujících po celém světě, že nebýt Stalinova Sovětského svazu, byl by dnes svět jeden velký koncentrační tábor, nad kterým by vládli nacisté s buržoazií. A lidé, kteří na vlastní oči viděli zabíjení a mučení nevinných lidí v koncentračních táborech, kteří přišli za 2. světové války o své nejbližší a kteří ucítili brutalitu nacismu na vlastní kůži, si nejvíce dokázali považovat Stalina a „jeho" Sovětského svazu, který ukončil ve světě obrovské utrpení, které nemělo nikdy obdoby. Je smutné, že dnešní mladá generace hanobí Stalina a neuvědomuje si, že nebýt jeho vítězství v 2. světové válce, by se nikdo z nich nenarodil, nebo narodil a žil jako otrok na Sibiři.
„….Jeden přítel nám na tohle řekl: ,Ale jak je možné obhajovat člověka, jako je Stalin?´ V jeho otázce zněly údiv a rozhořčení. Jeho otázka mi připomněla to, co mi jednou řekl starý komunistický dělník, když se mnou mluvil o roce 1956, kdy Chruščov přečetl svou pověstnou tajnou zprávu, která vyvolala vlnu debat uvnitř komunistické strany. Při jedné takové výměně názorů jedna stará žena, komunistka pocházející ze staré komunistické židovské rodiny, která ztratila ve válce dvě děti a jejichž rodina byla vyvražděná v Polsku, vykřikla: ,Ale jak bychom byli mohli nepodporovat Stalina, jeho, který vybudoval socialismus, jeho, který porazil fašismus, jeho, který ztělesňoval všechny naše naděje?´" (předmluva - str. 15)
V knize Jiný pohled na Stalina nalezneme také stručné rozebrání Stalina nejen jako revolucionáře a politického vůdce, ale také jako člověka. Málo lidí ví, že Stalin byl a je pověstný svoji vysokou inteligencí, která se ostatně velmi zřetelně projevila v dobách, kdy Stalin tvořil ze zaostalé a zničené země budoucí supervelmoc, která dokázala porazit i nejsilnější armádu na světě, armádu nacistického Německa. „Josif Vissarionovič Džugašvilli po pět let, co chodil do obecné školy v Gori, upozorňoval na sebe svou inteligencí a svou výjimečnou pamětí. Když roku 1894 opouštěl školu, byl doporučen jako ,nejlepší žák´ do semináře v Tbilisi, což byla tehdy nejdůležitější instituce vyššího vzdělání v Gruzii a zároveň středisko opozice proti carismu. (…) Stalinovi bylo patnáct let, byl ve druhém ročníku semináře, když navázal styk s ilegálními marxistickými kroužky." (Mladý Stalin v boji, str. 28)
Dále se v knize dozvíme o boji Stalina proti carskému režimu mnoho let před Říjnovou revolucí. Je zde uvedena i úloha J. V. Stalina za Velké říjnové socialistické revoluce i za následné občanské války.
„Od roku 1918 do roku 1921 tato občanská válka stála devět milionů životů, kteří se stali zvláště obětí hladomoru. Těchto devět milionů obětí zavinily zahraniční vojenské intervence a blokáda, organizovaná západními mocnostmi - ale pravice je proradně řadí do rubriky ,obětí bolševismu´! (...) Je to něco jako zázrak, že bolševická strana, která měla v roce 1917 jenom 33 000 členů, dokázala zmobilizovat lidové síly v takovém rozsahu, že porazily silnější síly buržoazie i bývalého carského režimu, podporované ,socialisty´ a posilované intervenčními zahraničními armádami!" (Mladý Stali v boji, str.33)
„…..Lenin tak formuloval tři základní úkoly pro vybudování socialismu v SSSR: vyvinout pod kontrolou socialistického státu moderní průmysl, organizovat spojování rolníků a spustit kulturní revoluci, odstranit negramotnost rolníků, zvýšit technickou a vědeckou úroveň obyvatelstva." (Budování socialismu v jedné zemi, str. 45)
Socialistická industrializace a kolektivizace v Sovětském svazu za Stalinovy vlády znamenaly ekonomické a hospodářské úspěchy, které se nikdy na světě nikomu nepodařily a pravděpodobně ještě dlouho nikomu nepodaří. Proto je jim také v knize věnována dostatečná pozornost. Kdyby člověk s průměrným vzděláním, zaslepený antikomunistickou propagandou, četl údaje ekonomických výsledků v Sovětském svazu ve 20. a 30. letech, myslel by si, že těchto výsledků ,chudé Rusko´ nebylo schopné, že takových výsledků mohly docílit jen ,demokratické´ mocnosti - Anglie, Francie či Spojené státy americké. Ale zatímco se celý imperialistický svět potácel v hospodářské krizi, Sovětský svaz se stával ekonomickou velmocí, budovanou nadšenými třídami pracujících.
„V roce 1921 byl Sovětský svaz zničenou zemí, jejíž nezávislost byla ohrožena všemi imperialistickými velmocemi. Za dvacet let díky nadlidskému úsilí pracujících postavil zemi, která mohla čelit nejvyspělejší a navíc nejvýznamnější kapitalistické zemi v Evropě, hitlerovskému Německu." (Socialistická industrializace, str. 61)
„Nespočetné antikomunistické knihy nás poučují, že kolektivizace byla ,vnucená´ vedením strany a Stalinem a uskutečněna terorem. Opak je pravdou. Hlavní podnět k násilným epizodám kolektivizace vyšel z nejutlačovanějších rolnických mas, které neviděly kromě kolektivizace žádné jiné východisko." (Kolektivizace, str. 73)
Ukrajinský hladomor, boj Stalina proti byrokracii a velká čistka jsou témata, kterým kniha rovněž věnuje dostatečnou pozornost a jsou podrobně rozebírána. Důležitou částí knihy je však kapitola o 2. světové válce. Zde jsou uvedena všechna fakta, která označují Velkou Británii a Francii za mocnosti spoluzodpovědné za vypuknutí 2. světové války. Naproti tomu Sovětský svaz upozorňoval na nebezpečí válečného konfliktu už od nástupu fašismu v Itálii a Německu. Tento antagonismus mezi Sovětským svazem a evropskými imperialistickými mocnostmi se velmi důrazně projevil při podpisu Mnichovské dohody.
„V polovině května roku 1938 soustřeďuje Hitler svá vojska na československých hranicích. Sovětský svaz, smluvně spjatý s ohroženou zemí, shromažďuje více než 40 divizí na své západní hranici a povolává 330 000 záložníků. Ale v září se Anglie a Francie scházejí v Mnichově s fašistickými mocnostmi, Německem a Itálií. Ani Československo, ani Sovětský svaz nebyly pozvány. Velké ,demokracie´ rozhodují vydat Hitlerovi Sudety, které jsou nedílnou součástí Československa. Vzápětí po tomto proradném činu podepisuje Anglie 30. 9. s Německem prohlášení, v němž se praví, že obě mocnosti vyjadřují přání ,nikdy znovu nevstoupit do války jeden proti druhému´. V prosinci tohoto příkladu následuje Francie. Sovětský svaz přesto nabízí Československu pomoc v případě německé agrese, ale nabídka je odmítnuta." (Stalin a protifašistická válka, str. 216)
„V srpnu 1939 vstupují jednání mezi Anglií, Francií a Sovětským svazem do konečné fáze. Ale obě západní mocnosti posílají do Moskvy druhořadé delegace, bez mandátu na uzavření dohody. Vorošilov požaduje závazná a přesná ustanovení, tak aby v případě další německé agrese spojenci vstoupili do války společně. Chce vědět, kolik divizí postaví Angličané a Francouzi proti Hitlerovi v případě napadení SSSR. Odpověď nedostává. Chce rovněž uzavřít dohodu s Polskem, tak aby se sovětské jednotky mohly střetnout s nacisty na polském území v případě německé agrese. Polsko odmítá, a tak znemožňuje jakoukoli účinnou vojenskou dohodu. Stalin dokonale chápe, že Francie a Anglie připravují nový Mnichov, že jsou ochotny obětovat Polsko v naději, že Hitler potáhne na Sovětský svaz." (Stalin a protifašistická válka, str. 217)
„Stalin připravil obranu Sovětského svazu tím, že nechal postavit v letech 1928-1941 více než 9000 průmyslových podniků a přijal strategické rozhodnutí vybudovat na východě země zcela novou, mohutnou průmyslovou základnu. Pokud jde o politiku industrializace, Žukov vzdává hold Stalinově ,moudrosti a jasnozřivosti´, které byly definitivně potvrzeny nejvyšším soudem dějin, během války." (Stalin a protifašistická válka, str. 221)
I politický vývoj ve světě po 2. světové válce je v knize rozebírán. Je nutno říct, že J. V. Stalin zasvětil celý svůj život myšlence komunismu. Od patnácti let spolupracoval s marxistickými organizacemi a v posledních okamžicích svého života pomáhal státům po celém světě budovat nový socialistický režim podle vzoru marxismu-leninismu. Bylo obrovskou katastrofou, že se revizionisté v roce 1956 dostali do čela KSSS, ale nedovedu si představit následky toho, kdyby se něco takového stalo třeba o 10 let dříve. Položme si otázku - byl by v Československu a dalších státech budován socialismus, kdyby v čele Sovětského svazu po roce 1945 nestál J. V. Stalin, ale někdo typu N. S. Chruščova?
Mnozí reformisté nám říkají, že se příliš díváme do tváře historie a neznáme tvář současnosti. Ale mnohé události, které jsou sice minulostí, hrozí i dnes, zvláště po rozpadu Sovětského svazu a vytvoření totální nadvlády imperialismu nad světem. Události v Mnichově, nástup fašismu, to jsou katastrofy, které se mohou opakovat, nebude-li existovat silné komunistické hnutí, které by se postavilo imperialistickým vládám po celém světě. A proto dnes a denně se aktuálnost marxismu-leninismu a J. V. Stalina projevuje. V Rusku jsou ulice a náměstí měst plné mladých lidí, kteří si již uvědomují historickou úlohu J. V .Stalina. Uvědomují si, kde by jejich země byla, nebýt Stalina. Kdy si mladí Češi, mladí Poláci a další mládežníci zamyslí nad tím, kde by jejich země dnes byly, zda by vůbec existovaly, nebýt J. V. Stalina? Nebude snad už pozdě, až společnost přestane na J. V. Stalina nadávat a začne si uvědomovat jeho historickou úlohu?
Pamatujme na to, že lidstvo si historickou úlohu J. V. Stalina začne teprve uvědomovat. A já pevně věřím tomu, že až bude nová generace komunistů budovat opět nový svět, svět socialistický, bude se ohlížet na úspěchy J. V. Stalina, bude číst v Marxových, Engelsových, Leninových a Stalinových spisech. Pevně věřím tomu, že nová generace komunistů a vítr historie nemilosrdně zničí samotné kořeny antistalinismu a antikomunismu. Stalinovy úspěchy a jeho práce pro komunistické hnutí není mrtvá. A čím více bude kapitalismus zbídačovat pracující, čím více budou pracující po celém světě hladovět, tím více si budou uvědomovat velikost člověka, který celý svůj život bojoval proti zlu. Uvědomí si velikost člověka, kterému se žádný buržoazní státník nikdy nevyrovnal. Velikost člověka, který se významně přičinil o záchranu existence lidské civilizace. Velikost otce národů, soudruha Stalina.
Tolik kritiků Stalina kritizuje, ale žádný se mu nikdy nevyrovnal a nevyrovná!
Petr Kračmar
www.komsomol.tym.cz