Masarykův humanismus
Přidáno v neděli 11. 12. 2011
V dnešním buržoazním, mafiánském systému můžeme velmi často slyšet oslavování a chválu na prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigua Masaryka. Masaryka nazývají „zakladatelem samostatného Československého státu“ a „Otcem vlasti“ všechny politické buržoazní strany, podporující kapitalismus, od konzervativců přes národní socialisty až po sociální demokraty. Všechny tyto strany mají „plnou hubu“ Masarykova jména a jeho myšlenek. Ve sdělovacích prostředcích, při školní výuce, je nám vnucován názor, že T. G.Masaryk byl „Otcem vlasti“ a jedním z největších Čechů v našich dějinách, že to byl člověk téměř bezchybný, že za jeho vlády byla československá buržoazní republika téměř bezchybná a její občany nesoužily žádné problémy. Masarykovi je tedy budován kult osobnosti, jsou zveličovány jeho zásluhy a naopak přehlíženy a zapomenuty jeho zásadní chyby. Méně se už totiž mluví o tvrdé perzekuci, především proti komunistům, ale i sociálním demokratům, odborářům, levicovým intelektuálům, levicovým legionářům a řadovým dělníkům za první republiky, o nezajištěných základních existenční potřebách pro značnou část československé společnosti, o zaostalém Slovensku či o dopadech světové hospodářské krize na životní úroveň československých pracujících.
Buržoazní systém a jeho antikomunistická propaganda nabízí české veřejnosti a především mladé generaci pouze jeden pohled na T. G. Masaryka a první.republiku. A to je právě pohled mocných a bohatých, pohled úzké menšiny naší společnosti - buržoazie. Jenomže kdyby se česká veřejnost a mladá generace více zajímala o Masarykovu první republiku, tak by zjistila, že ten „tatíček Masaryk“ zase nebyl takový dobrák, jak se na každém kroku povídá.
Pravda je, že T. G. Masaryk nese zásluhu o vznik „samostatného“ československého buržoazního státu. Je pravdou, že byl jedním z předních politiků, kteří hájili myšlenku vzniku „samostatného“ Československa v zahraničí v období 1. světové války. Těchto Masarykových zásluh si jako komunista vážím, zároveň však musím podotknout, že Masaryk nebyl sám, kdo zakládal nový československý stát. A nejdůležitější je si uvědomit, že šlo o buržoazní stát, kde měla hlavní moc buržoazie. Sice to ještě v roce 1918 vypadalo, že by v zemi mohl být budován i socialismus, ale díky zradě československé sociální demokracie k tomu nedošlo a Československo se stalo klasickou buržoazní republikou. Tzv. první republika nebyla tedy demokratická, ve které by vládla většina nad menšinou, jak dnes antikomunistická propaganda uvádí, ale byla buržoazně demokratická a vládla v ní menšina společnosti nad drtivou většinou společnosti - proletariátem. I když vznikl nový československý stát, nezávislý na Rakousku-Uhersku, což byl z marxistického hlediska krok vpřed k dokončení buržoazní revoluce, pracující třída Československa nebyla ještě v žádném případě osvobozena od okovů kapitalismu.
Buržoazní režim líčí vše tak, že po založení Československa v roce 1918 už bylo všechno „bez problémů“. Mladá generace tedy získává jakýsi pohled, že první republika byl vlastně „ráj na zemi“ a znamenala nejúspěšnější období pro Československo v dějinách. Pamětníci první republiky totiž již téměř nežijí a ti, kteří žijí, si první republiku pamatují jako malé děti a postupně již také vymírají. Získat pravdivé informace o situaci za první republiky je tedy složitější, ale ne nemožné.
Masaryk byl prezident podporující buržoazní systém. Tudíž nikdo nemohl čekat zajištění sociálních potřeb pro dělnickou třídu, nikdo nemohl čekat znárodnění bank a fabrik. A fakt je, že za první republiky si Československo prošlo skutečně tvrdým kapitalismem, který nemůžeme ani srovnávat s dnešní situací v ČR, i když dnešní kapitalismus v ČR je „měkký“ díky čtyřicetiletému období socialismu v Československu, z kterého buržoazní režim čerpá dodnes! A v tom právě tkví největší nedostatek buržoazního prezidenta Masaryka.
Už ve 20. letech byla značná část československých pracujících bez existenčních jistot. Mnozí lidé neměli zajištěné kvalitní bydlení, mnoho rodin žilo hromadně v deputátních, malých a skromných bytech. Pokud pracovali, pracovali za velmi neúměrný příjem, absolutně neměli zajištěné bezplatné zdravotnictví a školství. To je potřeba říci, protože buržoazní propaganda mnohdy líčí situaci za první republiky tak, že do příchodu světové hospodářské krize v roce 1929 bylo vše v pořádku a bez problémů a teprve ta zlá krize jen mírně snížila životní úroveň pracujících v Československu. Ale situace byla kritická ještě dávno před světovou hospodářskou krizí. Hospodářská krize, která díky buržoaznímu systému velmi dolehla na životní úroveň pracujících v Československu, celou situaci pouze zhoršila a potvrdila, že kapitalismus je systém, který je zralý na odstranění.
T. G. Masaryk je velmi často označován za velkého humanistu. Je považován za někoho, kdo považoval člověka za nejvyšší hodnotu na světě. Pokud Masaryk svojí filozofií a teorií působil na mnohé jako humanista, tak praxe jeho vlády to zcela vyvrátila! Systém, který byl v Československu za první republiky, neměl nic společného nejen se socialismem, ale ani s humanismem. Čím byl kapitalismus za první republiky humanistický? Tím, že mnozí pracující žebrali, umírali hlady, žili v jeskyních, jejich děti nemohly studovat na vysokých školách vedle kapitalistických synků? Tím, že když se zbídačované, utlačované a vykořisťované třídy pracujících, které si procházely utrpením, které si my dnes zatím neumíme představit, postavily proti kapitalismu a žádaly o zajištění existenčních potřeb, byla na ně spuštěna sprcha střel z pušek četníků a armády?
Masaryk je dnes považován za humanistu. Ale byl to on, kdo přímo podporoval budování tvrdého kapitalismu a tím i tvrdého vykořisťování pracujících v Československu. Byl to on, kdo se pracujících zastával pouze verbálně, neproměnil slova ve skutečnost a v praxi se pracujících nikdy nezastal, kdo přihlížel na to, jak trpí hlady a nezabránil tomu, aby se střílelo mnohdy i na hladové děti!
„Humanista“ Masaryk je tímto spoluodpovědný za to, že za první republiky bylo celkem 103 demonstrujících pracujících lidí zabito četníky a policisty a nejméně 290 lidí při zásazích na demonstracích bylo zraněno. Je spoluodpovědný za střelbu do dětí v roce 1930 v Radotíně a za další zásahy proti hladovým pracujícím a jejich dětem. Někdo, kdo k tomu všemu přihlížel a ještě pomáhal situaci vyostřovat, nemůže být považován za humanistu. A současný buržoazní režim může lhát jak chce, ale pláč a křik hladových dětí nikdy nepřekřičí. Nikdy nesmyje z rukou kapitalistů a buržoazních politiků z první republiky krev několika desítek povražděných pracujících. A když byl těchto krvavých kroků kapitalistický systém schopen před 80 lety v Československu, proč by toho nebyl schopen dnes v ČR?
Na závěr bych chtěl srovnat Masaryka, považovaného za humanistu, s člověkem, jehož jméno a učení je dnes přísně „tajeno“. Chtěl bych v souvislosti s humanismem porovnat T. G. Masaryka se zakladatelem komunistických myšlenek Karlem Marxem. I když Karel Marx nikdy nestanul v čele státu, obě dvě osobnosti jsou považovány za filozofy, jenže každá osobnost stojí na opačné straně tábora. Zatímco Masaryk ve své filozofii obhajoval ať přímo či nepřímo kapitalismus, Karel Marx odhalil pravou podstatu zločinného kapitalismu a snažil se o změnu společensko-ekonomickému systému. Změnu k lepšímu, změnu k socialismu. A obě osobnosti jsou oficiálně považovány za humanisty, i když o Marxovi se dnes úmyslně moc nemluví, ale třeba i na Wikipedii je Marx řazen do kategorie humanistů. A levicově smýšlející lidé po celém světě považují Karla Marxe za jednoho z největších humanistů všech dob. Mezi Masarykovým pojetím humanismu a Marxovým pojetím humanismu je však zásadní rozdíl, a to v třídním pojetím humanismu. Masarykův humanismus byl ve výsledku humanismem, omezujícím se pouze na buržoazii a kapitalisty. Masarykův humanismus byl tedy buržoazní a tím, že hájil svobodu a práva všech lidí (pracujících i buržoazie) v kapitalistickém systému, byl i utopickým. Kapitalisté a vykořisťovatelé byli pod velkou ochranou Masarykova humanismu. Ale co s miliony československých pracujících? Platily pro ně také humanistické fráze T. G. Masaryka? Kde byl Masarykův humanismus při střelbě do dělníků a do dětí? Najednou byla fyzická likvidace nepohodlných osob povolenou akcí za zachování starého, společenského řádu. Pokud Masaryk někdy humanismus hlásal, myslel ho vůbec vážně? Dějiny nám ukázaly, že humanismus zůstal Masarykovi pouze v ústech a možná i „v kapsách“ kapitalistů a vykořisťovatelů.
Oproti tomu, i když Marxovo učení zahrnuje existenci třídního boje, který má skončit odstraněním tříd, tak Marx, Engels ani další vůdci komunistického hnutí nikdy nemluvili o fyzické likvidaci příslušníků nepřátelských tříd. Marx ctil člověka jako společenskou „hodnotu“, která má daleko větší význam nežli vlastnictví či peníze. Především si Marx vážil pracujících lidí, tedy drtivé většiny společnosti, a tím byl k humanismu daleko blíže nežli Masaryk, který si v praxi pracujících nevážil a svoji dobrotu rozdával jen kapitalistům a vykořisťovatelům.
Slovo humanismus je dnes hodně zneužíváno pseudohumanisty a dalšími živly, které ve jménu humanismu prohlašují socialismus za zločinný a komunistické učení za nelidské, kvůli třídnímu boji, který však probíhá neustále bez jakéhokoliv podílu lidské vůle. Osobně si myslím, že pravý význam humanismu spočívá v tom, vážit si člověka a vážit si práce. Pravý význam humanismu se nachází ve snaze zničit vykořisťovatelský systém a nahradit jen sociálně spravedlivou, beztřídní společnosti, kde již žádný třídní boj existovat nebude. A nevím, zda jde dnes skutečně tzv. humanistům o svržení kapitalismu a budování socialismu, ve kterém by se práce stala největší společenskou hodnotou a člověk by se rozvíjel v nové společnosti, nebo o zachování kapitalismu, byť jen s malými úpravami.
Petr Kračmar
převzato z www.komsomol.tym.cz