Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mládež na rozcestí

8. 3. 2012

 Přidáno v pondělí 5. 3. 2012


Petr Kračmar

      Ulice a náměstí plné nespokojených studentů, kteří před dvěma lety přemlouvali prarodiče k volbě pravice a dnes demonstrují a protestují proti školnému, které hodlá zavést pravicová vláda Petra Nečase (ODS). Plné podniky a hospody, zaplněné mladou generací, která ztratila smysl svého života ve lžích o lásce a pravdě. Mnoho mladých vězňů v přeplněných věznicích či mnoho mladých narkomanů v přeplněných protidrogových léčebnách. Zkrátka, zničený život mladé generace, ukradení všech ideálů a krás mládí, to je výsledek 22 vlády kapitalismu v České republice a výsledek obrovského úpadku kapitalistické společnosti. K největším obětem restaurace kapitalismu a prosazování asociálních zákonů vždy nepochybně patří mladá generace, pocházející z rodin vykořisťovaných pracujících. A buržoazní Česká republika není žádnou výjimkou. 
      Právě v těchto dnech čeští studenti opět zaplnili náměstí a ulice velkých měst, kde vyjadřují nesouhlas s politikou pravicové vlády v oblasti školství a s plány nekompetentního ministra školství Josefa Dobeše (VV) na zavedení školného na vysokých školách. Asociální zákony, které vláda postupně realizuje, mají za cíl ještě více zotročit a vykořisťovat miliony pracujících v naší republice, než tomu bylo za posledních 22 let. A jak jsem již podrobně vyjádřil ve článku Ukradené mládí, není možné, aby v kapitalistickém režimu byla mládež svobodná. Naopak. Kouzlo a ideály mládí se mladým v kapitalismu úplně vytrácejí a jsou nahrazeny lehkomyslným, nerozvážným a prázdným životem v moci alkoholu, hazardních her, drog a nezájmu o společenské dění. 
      Budoucnost českého školství?Otázkou však je, jak by se mládež měla postavit k režimu, který ji připravuje o její vlastní práva a tím velmi znepříjemňuje a omezuje její život. Mnoho nespokojených mladých lidí nevidí žádné východisko, nezná cestu z kapitalistické poroby do světa, kde se třídní rozdíly postupně vytratí a nahradí je láska a mír mezi všemi lidmi. To však není jen vina antikomunistické propagandy, ale hlavně pasivního přístupu (ne)komunistické KSČM. KSČM ve skutečnosti nepřináší žádné řešení současné situace, ani nepřináší prostředky, jak společenských změn dosáhnout. Proto se také nemůžeme divit tomu, že reformní politika KSČM je pro spoustu mladých nezajímavá a nepřípustná. Komunisté přitom znají řešení všech krizí kapitalismu, znají způsob, jak se kapitalismu zbavit a začít budovat nový, spravedlivější svět. My, skuteční komunisté, nalézáme řešení a ukončení těžkého života nejen mládeže v učení marxismu-leninismu, kterého se nebojí jen buržoazie, jak tomu bylo kdysi, ale i samotní představitelé KSČM, kteří se více bojí o svůj vlastní osud než o osud pracujících a mladých lidí. Přitom je povinností každého komunisty bránit práva pracujících a velké většiny mladé generace. 
      Vzhledem k tomu, že sdělovací prostředky v naší republice šíří lži a nenávist a vzhledem k tomu, že není žádné výrazné politické síly, která by tyto lži vyvracela a postavila se kapitalismu čelem, je skutečně těžké, aby mladí lidé nalezli cestu pravdy sami. Ale stupňující se omezování práv nutí mládež k tomu, aby se alespoň snažila o nalezení pravdy o systému, ve kterém žije. Je pravdou, že žijí mladí lidé v svobodě a demokracii, když svobodu vystudovat mají mít jen ti nejbohatší? Je pravdou, že je mládež svobodná a má neomezené možnosti, když je pro ni luxus pořídit si dítě? A byl socialismus skutečně totalitou kvůli tomu, že zajistil mladé generaci bezplatné a kvalitní vzdělávání, že zajistil mladým výhodné půjčky, které odstranily jakékoliv překážky osamostatnit se a založit vlastní rodinu? 
      Dnes a denně stojí mládež na rozcestí. Může si vybrat v zásadě mezi třemi cestami. První cesta je cesta pasivity. Připojit se k davu, který slepě kráčí po cestě lži a vykořisťování. Stát se jen složkou tohoto zločinného systému. Druhá cesta je cesta klamu. Touto cestou se může vydat mnoho nespokojených mladých s antikapitalistickými názory. Ale pokud si mladí neuvědomují, že jediní, kdo bojují proti kapitalismu, jsou komunisté, mohou snadno uvěřit lžím neonacistů a připojením se k jejich organizacím se mládež opět jen podílí na udržení kapitalismu, avšak v nejhorší možné podobě, ve fašismu. A třetí cesta je cesta pravdy. Je to cesta k socialismu, k lepšímu světu, k zničení všech zločinných režimů, které na světě existují. Cestou pravdy se vydají všichni ti, kteří nesouhlasí s kapitalismem a uvědomují si, kdo a jak, ho chce skutečně svrhnout. Uvědomí si, že není cílem neonacistů či sociálních demokratů, ale komunistů vybudovat nový, spravedlivý svět, bez násilí a válek. To je cesta osvobození se od lži, která vede k osvobození se od kapitalismu. A i když je tato cesta ze všech možných cest ta nejobtížnější, má ten nejkrásnější smysl a cíl. 
      Proto vyzýváme všechny mladé, kterým není lhostejný osud naší republiky, k boji proti kapitalismu, za lepší a spravedlivý svět. Nedá se přece stále mlčet a přihlížet tomu, jak kapitalismus jak u nás v ČR, tak i jinde ve světě ničí životy milionů lidí. Kapitalismus rozhodně není systém, který by mladým zvyšoval životní úroveň. Proč se ho tedy nezbavit? To, co kapitalismus mladým po roce 1989 vzal, může socialismus zase vrátit. A věřím, že když bude v naší republice skutečně komunistické strany, svržení kapitalismu, právě za pomoci mladé generace, se dočkáme.

Petr Kračmar

www.komsomol.cz