O státním aparátu
Přidáno ve středu 20. 4. 2011
Dnes už komunistické hnutí, které se řídí myšlenkami marxismu-leninismu, rozpoznalo, že hlavní příčinou pádu světové socialistické soustavy před 20 lety byl revizionismus, oportunismus a kariérismus v komunistickém hnutí, v socialistických státech. To byl, abych tak řekl, původce všech chyb ve výstavbě socialismu, zvláště po XX. sjezdu KSSS v roce 1956. Revizionismus, který tímto sjezdem ovládl komunistickou stranu v Sovětském svazu a ve většině socialistických státech, narušil výstavbu socialismu, která se do té doby řídila marxismem-leninismem. Komunistické strany začaly ustupovat od učení marxismu-leninismu. Projevilo se to především podceňováním třídních nepřátel a imperialistického světa, přeceňováním dosavadní výstavby socialismu. Vítězství revizionismu v komunistických stranách muselo nutně vést k postupnému pádu socialismu. Revizionismus dělal četné chyby ve výstavbě socialismu. Chtěl bych se nyní zaměřit na otázku státního aparátu v socialistických státech. Podle mého názoru, narušení tohoto státního aparátu vedlo ke všem dalším chybám ve výstavbě socialismu.
Kdo zná učení marxismu-leninismu a řídí se tímto učením, ví, že po proletářské revoluci nemůže proletariát používat ve svůj prospěch starou státní mašinérii neboli státní aparát, který sloužil dřívějším vládám vykořisťovatelských tříd. Tuto otázku mimochodem skvěle rozebírá kniha V. I. Lenina Stát a revoluce.
Pokud budeme vycházet z učení Marxe a Engelse, kteří své poznatky o státu obohatili rozebíráním zkušeností z pádu Komuny (1871) a budeme-li vycházet z učení V. I. Lenina, které obohacuje učení marxismu o státu v období imperialismu (které je pro nás aktuální), dospějeme k tomu, že v socialistickém státě zákonitě nemůže fungovat státní aparát z buržoazního systému. Státní aparát, který sloužil buržoazii k vykořisťování proletariátu, státní aparát, který celé věky umožňoval vládnoucím třídám utlačovat vykořisťované třídy, tento státní aparát nemůže v socialismu přežívat. Vždyť boj proletariátu proti buržoazii, boj pracujících proti kapitalismu, je vlastně bojem proti buržoaznímu státu, tedy proti staré státní mašinérii, kterou buržoazie využívá ve svůj prospěch. Cílem proletariátu přece nemůže být vládnout ve státě se starou státní mašinérii, která pomáhala držet vykořisťovanou třídu v područí. Cílem proletariátu je vybudovat socialismus, od socialismu přejít ke komunismu a ukončit tím existenci třídní společnosti i samotného státu. Pokud v socialismu postupně mizí třídní společnost, postupně odumírá stát, nemůže v socialismu být proletariátem použita k vládě stará státní mašinérie, kterou používala v kapitalismu buržoazie.
To znamená, že aby se proletariát udržel u moci a mohl budovat socialismus a zároveň potlačovat své nepřátele, tj. menšinu společnosti - buržoazii, musí proletariát rozbít starou státní mašinérii, která fungovala za kapitalismu a vytvořit úplně novou, která bude fungovat za socialismu, za diktatury proletariátu. Nemůžeme mluvit o zrušení státu, jak to činí anarchisté. Žvásty o zrušení státu vycházejí z neuznání marxismu-leninismu, z neuznání společensko-ekonomického vývoje. Stát nelze zrušit, neboť stát ani nikdo nezavedl. Jak byla existence státu po vzniku tříd nezbytná, tak po ukončení třídní společnosti bude existence státu zbytečná a stát sám odumře. To je, myslím, jasné. My komunisté prohlašujeme, nikoliv zrušit stát, ale zrušit jeho starou státní mašinérii. Protože proletariát může stát - prostředek k utlačování třídy třídou - využít ke své vlastní diktatuře, ke svému budování socialismu, k obraně své revoluce a potírání nepřátel. Takže první, co musí proletariát udělat po své revoluci, je rozbít starý státní aparát a vytvořit nový, který bude přizpůsoben budování socialismu. Na tom, že stát je prostředek k utlačování třídy třídou, se nic nezmění a změnit nemůže. Stát, ať je jakýkoliv, vždy je to prostředek, k utlačování třídy třídou. Ale pokud proletariát ovládne nový státní aparát, může a musí existenci státu využít k potlačení buržoazie. Stát odumře, až útlak nebude potřeba, tedy po totálním konci třídní společnosti.
To je myšlenka marxismu-leninismu o státu a státním aparátu. Podíváme-li se, zda po socialistických revolucích v minulém století proletariát rozbil starý státní aparát a vytvořil nový, podle myšlenek marxismu-leninismu, zjistíme, že zpočátku proletariát skutečně vytvářel svůj státní aparát. Za příklad si můžeme vzít Rusko. V Rusku byly zavedeny Sověty, což jsou, řekneme, orgány, o kterých Marx a Engels mluvili, tj. komuny. Armáda však zrušena nebyla a ani zrušena být v té době nemohla. Marx a Engels mluvili o zrušení armády a jejím nahrazení ozbrojením lidu v době, kdy neexistoval ještě imperialismus, v době, kdy si komunisté mysleli, že socialismus vyhraje ve všech státech ve stejné době. V období imperialismu, v období, kdy se kapitalismus začal vyvíjet nerovnoměrně, došel V. I. Lenin k závěru, že socialismus vyhraje nejdříve v jedné zemi a poté se rozšíří do dalších států světa. Z toho podle mě plyne, že pokud socialismus vyhraje pouze v jedné zemi, která se stává socialistickou a je obklíčená kapitalistickým světem, nemůže tato socialistická země přežít bez existence lidové armády. Armádu je možno zrušit, když již neexistuje žádný kapitalistický stát a nehrozí tedy nebezpečí války mezi jednotlivými socialistickými státy. Nemluvím o tom, že v Rusku musela být Rudá armáda použita k potlačení nepřátel proletariátu v občanské válce. Ale to neznamená, že proletariát převzal armádu ve stylu buržoazním. Tak, jako proletariát vytvořil nový státní aparát pro budování socialismu, vytvořil i novou, lidovou armádu, která sloužila zájmům proletariátu proti hrozící imperialistické invazi. Na tento způsob existovala armáda ve všech dalších socialistických státech, které se potýkaly s imperialistickou agresí (Sovětský svaz, Vietnam, KLDR, Kuba, apod.).
Dokud se socialistická soustava řídila myšlenkami marxismu-leninismu, téměř neexistovala byrokracie, s kterou socialistické státy tvrdě bojovaly, úředníci nebyli vyvyšování nad pracující, byli voleni a sesaditelní a měli nízké platy. Ale po vítězství revizionismu a oportunismu se státní aparát začal přetvářet. To značně zapříčinilo vítězství kariérismu. Marx, Engels a Lenin mnohokrát varovali, aby se do vedoucích pozic v komunistickém hnutí nedostali lidé, kteří nebudou chtít budovat socialismus, ale budou chtít budovat svoji kariéru a obohacovat se. Tomu se mělo zabránit opatřením, že úřední osoby nebudou na tom lépe nežli všichni pracující. To platilo, dokud se světová socialistická soustava řídila marxismem-leninismem. Po vítězství revizionismu se uvolnila cesta pro kariérismus. Do státního aparátu začala být vnášena byrokracie, což bylo pro proletářský stát značně nebezpečné. Byrokracie je neoddělitelná součást buržoazního státního aparátu. V proletářském státním aparátu nesmí mít žádné místo! Jenomže ústup komunistických stran od marxismu-leninismu zapříčinil vznikl byrokracie v socialistických státních aparátech. To se stalo téměř ve všech socialistických státech, včetně Československa. Podle mého názoru, revizionismus nenarušil tolik socialistické hospodářství, jako socialistický státní aparát. Bylo sice zachováno společné vlastnictví a další základy socialistického hospodářství, ale byl hrubě narušen socialistický státní aparát. Byrokracie v něm způsobila, že komunistická strana se začala oddělovat od proletariátu a socialistický stát se začal proletariátu odcizovat. Proletariát nemůže z třídního hlediska snášet dlouhou dobu byrokracii. Proto také bojuje proti buržoaznímu státu, s cílem byrokracii odstranit. Jenomže byrokracie se objevila ve státním aparátu socialistického státu. To zkrátka muselo vést k tomu, aby se proletariátu odcizila nejen komunistická strana, ale celý socialistický stát.
Takže, vítězství revisionismu způsobilo narušení státního aparátu v socialistických státech a postupný návrat k buržoaznímu státnímu aparátu. To muselo vést a vedlo k pádu socialismu. Pád socialismu tedy nelze brát za něco zcela neočekávaného a mimořádného. Naopak. Byla to reakce proletariátu na státní aparát, který v sobě nesl prvky byrokracie. Problém byl však v tom, že jelikož se ustoupilo i od vzdělávání proletariátu, proletariát si ztotožnil byrokracii se socialismem a nechal se zmanipulovat k protestu proti socialismu. Proto si myslím, že narušení státního aparátu bylo jednou z nejzákladnějších chyb revizionismu v socialistických státech.
Proletariát nebude vzdělanější a třídně zorientovanější více nežli jeho vůdkyně, komunistická strana. Komunistická strana nebuduje socialismus sama, ale vede proletariát k tomuto budování. Chceme-li se vyvarovat, po další proletářské revoluci, podobnému nebo jakémukoliv pádu socialismu, musíme nadobro rozmést starou státní mašinérii, vytvořit novou a po celou dobu budování socialismu proletářskou novou státní mašinérii zachovat.
„Dějiny strany nás dále učí, že strana nemůže dostát své úloze vůdkyně dělnické třídy, dává-li se zaslepit úspěchy, začne-li propadat velikášství, přestává-li vidět nedostatky ve své činnosti, bojí-li se přiznat své chyby, bojí-li se včas je otevřeně a čestně napravit." /Dějiny VKS(b)/ „Můžeme vyhlásit jako zásadu, že dokud bolševici budou udržovat spojení se širokými lidovými masami, budou nepřemožitelní. A naopak, postačí, aby se bolševici odtrhli od mas a ztratili s nimi spojení, aby se pokryli byrokratickou rzí, a tím pozbudou veškeré síly a stanou se bezvýznamnými." (J. V. Stalin)
PKR
www.komsomol.tym.cz