Sen pracujících, který se stal skutečností
Přidáno v pátek 24. 2. 2012
Tolik staletí snil utlačovaný a vykořisťovaný lid v českých zemích (ať byl tvořen nevolníky či později proletáři) o lepším světě, o své vlastní vládě nad třídou vykořisťovatelů a utlačovatelů. Už v první polovině 15. století se pokrokoví husité pokusili vybudovat v Táboře, řekněme, primitivní komunismus, založený na společném vlastnictví spotřebních předmětů. Dlouhá staletí však tyto pokusy nakonec skončily neúspěchem. Byly to totiž pokusy vykořisťovaného lidu o vybudování utopického socialismu, bez vědeckého pochopení dějin a společnosti. Až Marx a Engels dokázali v 19. století všechny sny vykořisťovaných odůvodnit vědeckými poznatky. Nové učení o osvobození pracujících tříd od nadvlády kapitálu, učení komunismu, se stalo zbraní všech pracujících na celém světě a největší hrozbou pro vládu kapitalistů. Pracující třídy se rozhodly vytyčit si zcela nový cíl. Cíl vybudování komunistické společnosti podle vědeckého poznání světa. A právě hlavně díky tomu, že i v buržoazní Československé republice si Komunistická strana Československa vědecké učení marxismu-leninismu v roce 1929 při bolševizaci osvojila, se stala vůdkyní všech pracujících v socialistické revoluci v únoru roku 1948.
A právě od Vítězného února, od první socialistické revoluce v Československu, nyní uplynulo už 64 let. A přesto, že od dob, kdy stávkovalo asi 2,5 milionů pracujících, kdy statisíce pracujících vyšly do ulic s jediným cílem, již navždy svrhnout buržoazní vládu, uplynulo už 64 let, i dnes je třídní boj pracujících s buržoazií přítomen. I dnes, jako před 64 lety, sní pracující o novém, lepším a spravedlivějším světě. O světě, kde nebude válek a násilí. Rozdíl je však podstatný. Když pracující v roce 1948 snili o lepší společnosti, uvědomovali si, že sní o komunistické společnosti a že aby ji dokázali vybudovat, musí nejdříve překonat uspořádání kapitalistické společnosti a zničit ty základy, které kapitalismus umožňovaly. K tomuto třídnímu uvědomování pomohla pracujícím marx-leninská KSČ. Dnes, i když pracující touží po lepším světě, nevědí, že sní právě o světě, který chtějí vybudovat komunisté. Nevědí, že největší překážka k dosažení lepšího světa je kapitalismus a třída buržoazie. Dokonce si dnes mnohdy ani neuvědomují, že jsou třídou vykořisťovaných pracujících. Tomu se však nikdo z nás nemůže divit. V naší republice není žádné politické strany, která by byla schopna pracující třídně uvědomovat.
KSČM se radikální činnosti brání a místo aplikace marxismu-leninismu na současnou společenskou situaci raději opakuje sociálně demokratické fráze, které vždy budily v pracujících scestné představy o společnosti. Touto svou pasivitou KSČM jen posiluje vliv antikomunistické propagandy na pracující. Nemůžeme se ani divit tomu, že v situaci, kdy se „komunistická strana“ nehlásí ke komunistickému učení, je pro pracující daleko přijatelnější neonacistická Dělnická strana sociální spravedlnosti. Její cíle jsou sice zcela proti zájmům pracujících, ale DSSS se alespoň snaží vypadat jako strana dělníků, vystupující proti kapitalistickému systému, podobně jak to činili nacisté v Německu v 30. letech 20. století.
Situace v České republice je zkrátka zoufalá. KSČM si neuvědomuje, že hlavní důvod proč byla KSČ schopná vést pracující k vítězství nad buržoazii, byla její bolševizace v roce 1929. Je jasné, že i druhá světová válka se značně podílela na tom, že v Československu i v dalších zemích světa zvítězil socialismus. Ale ani po druhé světové válce, by vítězství socialismu bez marx-leninské KSČ, nebylo možné.
Další důkaz toho, v jakém špatném stavu je KSČM, je i nízký počet členů KSČM, který si připomíná právě dnešní výročí Vítězného února. Vítězství pracujících v socialistické revoluci, by si měli připomínat všichni členi komunistické strany. Problém je však v tom, že KSČM není komunistickou stranou, která by měla jako svůj cíl svržení kapitalismu. Proto také nepovažuje za důležité hlásit se k socialistické revoluci, která vlastně není ani jejím cílem.
Vraťme se však k únorovým událostem. Vítězný únor je rozhodně nejvýznamnější událostí v dějinách Československa. Protože se poprvé v dějinách českých zemí a Slovenska dostali k moci po staletí vykořisťovaní a utlačovaní pracující. Vůdce pracujících a generální tajemník KSČ soudruh Klement Gottwald je nejvýznamnější osobností v novodobých dějinách Československa. Gottwald byl skutečným komunistou, hlavním iniciátorem bolševizace KSČ v roce 1929, bojovníkem proti nebezpečí fašismu v 30. letech a v roce 1948 vůdce pracujících v jejich boji s buržoazií. Tolik staletí pracující bojovali s utlačovatelskými třídami, až soudruh Gottwald dokázal s KSČ dovést pracující lid k vítězství. Velká říjnová socialistická revoluce pod vedením geniálního Vladimíra Iljiče Lenina a následné budování socialismu v Sovětském svazu, po vzoru marxismu-leninismu, bylo vzorem pro všechny státy, které se rozhodly zbavit se vlády kapitalistů a budovat nový, socialistický svět. Pochybuji o tom, že kdyby KSČ neprošla bolševizací a odsoudila by Velkou říjnovou socialistickou revoluci či budování socialismu v SSSR za vlády soudruha Josifa Stalina, že by dokázala v Československu svrhnout kapitalismus. Nejen KSČ, ale samotní českoslovenští pracující považovali oddanost sovětských pracujících k socialismu za svůj vzor.
Tak Vítězný únor proměnil sny několika generací pracujících ve skutečnost. Poprvé v historii měli v Československu všichni právo na práci, důstojný život, kvalitní bydlení a bezplatné zdravotnictví a školství. Vítězný únor odstartoval nejúspěšnější období v historii českých zemí a Slovenska. Proto se k němu my mladí komunisté hlásíme a pevně věříme, že tak, jako KSČ vedla před 64 lety pracující vítězství, dokáže i nová generace komunistů porazit v České a Slovenské republice kapitalismus, tentokrát již jednou provždy. Na rozdíl od KSČM, která KSČ zavrhuje i přes obrovský majetek, který po ní zdědila, se my mladí komunisté ke KSČ hlásíme, stejně tak i k jejímu vůdci, soudruhu Klementu Gottwaldovi. KSČ, v čele s Klementem Gottwaldem, považujeme za nesmrtelný vzor pro všechny pracujících v boji proti kapitalismu.
Buržoazie si myslí, že v roce 1948 zvítězili pracující v Československu poprvé a naposled. My však víme, že tak jako v roce 1948 vstanou i v příštích letech noví bojovníci, kteří pod vedením marx-leninské komunistické strany zničí kapitalismus v samotných jeho základech. Nikdy nebyl pracujícím dán sen, aniž by jim zároveň nebyla dána moc jej uskutečnit. Pracující sní o lepším světě a mají moc lepší svět vybudovat.
Petr Kračmar