Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sicko - americký sen, jak nechce být viděn

25. 1. 2012

 


Michael Moore

      Před několika dny jsem si pustil film Sicko z roku 2007 od amerického oscarového režiséra Michaela Moora (za film Bowling for Columbine) a každému , který si myslí, že tento režim má něco společného s lidskostí, bych doporučil se na něj podívat a zamyslet se. 
      Sicko neukazuje Ameriku ve světle populárních sitcomů, které ukazují směnným kapitálem zabezpečenou skupinu geeků či jiných "borců", kteří dle pravidla "co krok, to hláška" sypou hlášky z rukávu, a které potom většina mládeže používá místo češtiny. 
      Film se zabývá zdravotnictvím v USA, ale ne tím, které je nám prostřednictvím nespočtu seriálů ukazováno jako jako perfektně vybavené a s lékaři, řešícími pouze problémy partnerské, ne finanční či existenční. Ne, Sicko ukazuje zdravotnický systém tak, jak ho prožívá většina Američanů, vždy když ho potřebují.
      Tento film - dokument začíná pro nás absolutními absurditami, které jsou v USA realitou. První je muž, kterému cirkulárka uřízne dva konečky prstů a jelikož nemá na zdravotní pojištění (stejně jako 50 milionů dalších Američanů, z nichž 18 000 každým rokem zemře, jelikož nemají pojistku), dostane "možnost svobodné volby", bud prostředníček za 60 000 dolarů či prsteníček za pouhých 12 000 dolarů. Či příběh rodiny, která, přestože je na dobré úrovni kvůli několikanásobnému infarktu jednoho a rakovině druhého (čemuž se v Americe pomalu člověk nemůže divit, když zdraví prospěšný karcinogenní Hamburger je jediným, na co velká část dosáhne) se musela vystěhovat ze svého domu a nastěhovat se do jediného pokoje v domě svých dětí. A do třetice, když 79letý senior, který již má dávno si užívat důchod, u nás třeba v lázních, musí pracovat, protože nemá na léky pro sebe a pro ženu. Ptám se, co je na tomto režimu lidského či dokonce přirozeného? Nenechte se obalamutit tím, že se u nás bude zvyšovat odchod do důchodu, protože stárne populace. 
      Michael Moore: SickoDalší část pojednává o politice zdravotních pojišťoven, kdy pojišťovny odmítají pojistit otroky, eh, chtěl jsem napsat občany, kteří jsou příliš tencí či příliš tlustí, prodělali některé nemoci a úrazy, takže by nebyli pro korporaci výnosní (moc léčení - > málo výdělku). Pokud pojištění jsou, není to záruka vyléčení, jelikož se zdravotní pojišťovna snaží svými posudkovými doktory (kteří mnohdy ani předmět nezkoumali) jakkoliv se vyhnout léčení či falšovat výsledky tělesné prohlídky, aby léčení nemuseli platit. Toto jednání často může vést k úmrtí klienta.
      Tento systém, který vymyslel prezident Nixon v roce 1971, měl udělat z USA nejvyspělejší zemi ve zdravotnictví, ale ve skutečnosti vedl až k 18hodinovým frontám na ošetření (zveličované fronty na banány jste ještě ve zdraví přežili, ale čekat 18 hodin se zánětem slepého střeva, to už bude horší) a nefunkčnosti zdravotnictví (u nás se tomu říká nutná reforma zdravotnictví). Tak to trvalo dokud, dle dokumentu, nepřišla první dáma Hillary Clintonová s reformou zdravotnictví. Ač Clintonová v poslední době nechvalně proslula vedením imperialistické války proti ropným obětem, v druhé půlce 90. let vedla kampaň za všeobecné zdravotnictví (je otázka, co tím sledovala, pro buržoazii je vždy taková reforma jenom krátkodobá, než ji odstraní, jelikož omezuje její zisky). V této části dokumentu je velmi zajímavé sledovat, jak média a reakční trubky jely na 100%, aby reformu zastavily a používaly oblíbené strašidlo komunismu, v americkém prostředí strašidlo socialismu. Připomínalo mi to antikomunistickou propagandu z 50. let, kdy se všude skloňovala "rudá hrozba". Kvůli tomu, že mimo těchto kampaní ještě v podstatě podplácely korporace celý Kongres, aby se nic neprovedlo, žádné všeobecné bezplatné zdravotnictví v USA neexistuje. 
      Dokument dále pokračuje ve srovnání amerického zdravotnictví se zdravotnickými systémy ve Francii, Velké Británii a Kanadě. Ve všech těchto zemích je zdravotnictví podle dokumentu z velké části bezplatné (v prvních dvou bych nad rámec dokumentu doplnil, že pouze díky tlaku socialistického bloku, kdy se buržoazie bála jakékoliv revoluce a proto v některých sociálních otázkách ustoupila) a pracující jsou na tom v lépe než v USA. V rozhovoru s jedním bývalým poslancem je zajímavá teze (i když je rozhovor veden v mantinelech sociáldemokratismu), že zadlužený člověk těžko volí svobodně, což je pravda trvale platná pro kapitalistické země v krizi. 
      V USA se ve zdravotnictví dějí i takové věci, že pokud nemáte na účet za pobyt v nemocnici, odvezou vás a vyhodí na chodníku, kde v nemocničním hábitu můžete leda bloudit. (Což je zajímavé pro dnešní dobu, jelikož před několika týdny se na ideové konferenci rozhodla ČSSD uznat, že "ony ty poplatky za pobyt v nemocnici nejsou tak špatné" a KSČM se stala jedinou stranou, která v západní části rozděleného Československa stojí na pozicích lidu - aspoň tedy její marx-leninské křídlo, to reformistické zdravotnictví třeba za nějaký milion, jak při řešení hazardu, klidně prodá). Michael Moore se dále ptá: "A jak se naše společnost chová ke svým hrdinům?" V projevech američtí hlavouni, před demolicí zničenými WTC rádi vykřikují o věčné závaznosti k zachranářům, ale že by zaplatili jejich léčbu, kterou musí postoupit kvůli dýchacím problémům? Když režisér Moore zjistí, že na Guantanámu je pro vězně zdravotní péče zdarma, vypůjčí si několik motorových člunů a vyrazí směr Kuba. (Za porušení blokády, tedy i vstup na kubánské území, je v USA pokuta 250 000 Kč a vězení.) Když mu není umožněno vstoupit do základny Guantanámo, zkusí to na Kubě. 
      Zde, dle mého v jedné z nejlepších částí filmu, výborně satiricky shrne názory všech těch, kteří jsou vychovaní televizí a myslí si, že na Kubě žije Lucifer a je to peklo na zemi plné zlých komunistů. Nemocní dostanou na Kubě plnou zdravotní bezplatnou péči (největším paradoxem je, že v USA lék stojí 120 USD a stejný lék na Kubě asi 5 centů, což je 1/2400 americké ceny) a M. Moore se setkává s jednou pediatričkou, dcerou lékaře z argentinského města Rosaria... 
      Celý dokument bych hodnotil skutečně víc než nadprůměrně, jelikož popsal americké zdravotnictví velmi přesně, jeho nelidskost a dravost jeho pánů po zisku. Michael Moore sám není marxistou, ale i přesto vidí, jak kapitalismus vypadá, když se člověk nedívá pouze na jeho masku, ale na jeho pravou tvář.

      "Život jakéhokoliv jediného člověka na světě je cennější než všechen majetek nejbohatšího muže planety." (Commandante Dr. Ernesto Che Guevara)

Josef Dastan      Před několika dny jsem si pustil film Sicko z roku 2007 od amerického oscarového režiséra Michaela Moora (za film Bowling for Columbine) a každému , který si myslí, že tento režim má něco společného s lidskostí, bych doporučil se na něj podívat a zamyslet se. 
      Sicko neukazuje Ameriku ve světle populárních sitcomů, které ukazují směnným kapitálem zabezpečenou skupinu geeků či jiných "borců", kteří dle pravidla "co krok, to hláška" sypou hlášky z rukávu, a které potom většina mládeže používá místo češtiny. 
      Film se zabývá zdravotnictvím v USA, ale ne tím, které je nám prostřednictvím nespočtu seriálů ukazováno jako jako perfektně vybavené a s lékaři, řešícími pouze problémy partnerské, ne finanční či existenční. Ne, Sicko ukazuje zdravotnický systém tak, jak ho prožívá většina Američanů, vždy když ho potřebují.
      Tento film - dokument začíná pro nás absolutními absurditami, které jsou v USA realitou. První je muž, kterému cirkulárka uřízne dva konečky prstů a jelikož nemá na zdravotní pojištění (stejně jako 50 milionů dalších Američanů, z nichž 18 000 každým rokem zemře, jelikož nemají pojistku), dostane "možnost svobodné volby", bud prostředníček za 60 000 dolarů či prsteníček za pouhých 12 000 dolarů. Či příběh rodiny, která, přestože je na dobré úrovni kvůli několikanásobnému infarktu jednoho a rakovině druhého (čemuž se v Americe pomalu člověk nemůže divit, když zdraví prospěšný karcinogenní Hamburger je jediným, na co velká část dosáhne) se musela vystěhovat ze svého domu a nastěhovat se do jediného pokoje v domě svých dětí. A do třetice, když 79letý senior, který již má dávno si užívat důchod, u nás třeba v lázních, musí pracovat, protože nemá na léky pro sebe a pro ženu. Ptám se, co je na tomto režimu lidského či dokonce přirozeného? Nenechte se obalamutit tím, že se u nás bude zvyšovat odchod do důchodu, protože stárne populace. 
      Michael Moore: SickoDalší část pojednává o politice zdravotních pojišťoven, kdy pojišťovny odmítají pojistit otroky, eh, chtěl jsem napsat občany, kteří jsou příliš tencí či příliš tlustí, prodělali některé nemoci a úrazy, takže by nebyli pro korporaci výnosní (moc léčení - > málo výdělku). Pokud pojištění jsou, není to záruka vyléčení, jelikož se zdravotní pojišťovna snaží svými posudkovými doktory (kteří mnohdy ani předmět nezkoumali) jakkoliv se vyhnout léčení či falšovat výsledky tělesné prohlídky, aby léčení nemuseli platit. Toto jednání často může vést k úmrtí klienta.
      Tento systém, který vymyslel prezident Nixon v roce 1971, měl udělat z USA nejvyspělejší zemi ve zdravotnictví, ale ve skutečnosti vedl až k 18hodinovým frontám na ošetření (zveličované fronty na banány jste ještě ve zdraví přežili, ale čekat 18 hodin se zánětem slepého střeva, to už bude horší) a nefunkčnosti zdravotnictví (u nás se tomu říká nutná reforma zdravotnictví). Tak to trvalo dokud, dle dokumentu, nepřišla první dáma Hillary Clintonová s reformou zdravotnictví. Ač Clintonová v poslední době nechvalně proslula vedením imperialistické války proti ropným obětem, v druhé půlce 90. let vedla kampaň za všeobecné zdravotnictví (je otázka, co tím sledovala, pro buržoazii je vždy taková reforma jenom krátkodobá, než ji odstraní, jelikož omezuje její zisky). V této části dokumentu je velmi zajímavé sledovat, jak média a reakční trubky jely na 100%, aby reformu zastavily a používaly oblíbené strašidlo komunismu, v americkém prostředí strašidlo socialismu. Připomínalo mi to antikomunistickou propagandu z 50. let, kdy se všude skloňovala "rudá hrozba". Kvůli tomu, že mimo těchto kampaní ještě v podstatě podplácely korporace celý Kongres, aby se nic neprovedlo, žádné všeobecné bezplatné zdravotnictví v USA neexistuje. 
      Dokument dále pokračuje ve srovnání amerického zdravotnictví se zdravotnickými systémy ve Francii, Velké Británii a Kanadě. Ve všech těchto zemích je zdravotnictví podle dokumentu z velké části bezplatné (v prvních dvou bych nad rámec dokumentu doplnil, že pouze díky tlaku socialistického bloku, kdy se buržoazie bála jakékoliv revoluce a proto v některých sociálních otázkách ustoupila) a pracující jsou na tom v lépe než v USA. V rozhovoru s jedním bývalým poslancem je zajímavá teze (i když je rozhovor veden v mantinelech sociáldemokratismu), že zadlužený člověk těžko volí svobodně, což je pravda trvale platná pro kapitalistické země v krizi. 
      V USA se ve zdravotnictví dějí i takové věci, že pokud nemáte na účet za pobyt v nemocnici, odvezou vás a vyhodí na chodníku, kde v nemocničním hábitu můžete leda bloudit. (Což je zajímavé pro dnešní dobu, jelikož před několika týdny se na ideové konferenci rozhodla ČSSD uznat, že "ony ty poplatky za pobyt v nemocnici nejsou tak špatné" a KSČM se stala jedinou stranou, která v západní části rozděleného Československa stojí na pozicích lidu - aspoň tedy její marx-leninské křídlo, to reformistické zdravotnictví třeba za nějaký milion, jak při řešení hazardu, klidně prodá). Michael Moore se dále ptá: "A jak se naše společnost chová ke svým hrdinům?" V projevech američtí hlavouni, před demolicí zničenými WTC rádi vykřikují o věčné závaznosti k zachranářům, ale že by zaplatili jejich léčbu, kterou musí postoupit kvůli dýchacím problémům? Když režisér Moore zjistí, že na Guantanámu je pro vězně zdravotní péče zdarma, vypůjčí si několik motorových člunů a vyrazí směr Kuba. (Za porušení blokády, tedy i vstup na kubánské území, je v USA pokuta 250 000 Kč a vězení.) Když mu není umožněno vstoupit do základny Guantanámo, zkusí to na Kubě. 
      Zde, dle mého v jedné z nejlepších částí filmu, výborně satiricky shrne názory všech těch, kteří jsou vychovaní televizí a myslí si, že na Kubě žije Lucifer a je to peklo na zemi plné zlých komunistů. Nemocní dostanou na Kubě plnou zdravotní bezplatnou péči (největším paradoxem je, že v USA lék stojí 120 USD a stejný lék na Kubě asi 5 centů, což je 1/2400 americké ceny) a M. Moore se setkává s jednou pediatričkou, dcerou lékaře z argentinského města Rosaria... 
      Celý dokument bych hodnotil skutečně víc než nadprůměrně, jelikož popsal americké zdravotnictví velmi přesně, jeho nelidskost a dravost jeho pánů po zisku. Michael Moore sám není marxistou, ale i přesto vidí, jak kapitalismus vypadá, když se člověk nedívá pouze na jeho masku, ale na jeho pravou tvář.

      "Život jakéhokoliv jediného člověka na světě je cennější než všechen majetek nejbohatšího muže planety." (Commandante Dr. Ernesto Che Guevara)

Josef Dastan

www.komsomol.tym.cz