SMKČ v Českých Hamrech
Přidáno ve čtvrtek 18. 8. 2011
13. srpna 2011, v den to narozenin commandanta Fidela Castra, se členové a sympatizanti Svazu mladých komunistů Československa - Komunistického svazu mládeže (SMKČ-KSM) vydali na památeční setkání do Českých Hamrů. SMKČ byl v hojném počtu, což bylo díky blízkému jednání volených orgánů SMKČ na OV KSČM Chomutov. Cestou, která vedla přes Kadaň a Klášterec nad Ohří, jsme se mohli z okna autobusu podivovat, že i přes 22 let kapitalismu stále fungují některé podniky a továrny v Podkrušnohoří, což též vyvrací tvrzení sudetských revanšistů, že pohraničí odchodem jejich opravdu pracovité buržoazie zchudlo. Na samotné místo v hřebeni Krušných hor blízko hraniční obce České Hamry pod viaduktem jsme dojeli zanedlouho. Na akci mimo členů a sympatizantů SMKČ-KSM byli zástupci různých klubů Klubu českého pohraničí (KČP), členové KSČM - poslanec s. Josef Šenfeld či exposlanec a expert KSČM na vnitro s. Zdeněk Maršíček.
Pietní akt začal položením věnců k hrobu zavražděného pohraničníka Jaroslava Soukupa (jenž byl zastřelen jen kvůli tomu, že chtěl předložení dokladů totožnosti v hraničním pásmu po narušiteli, dnes údajné oběti železné opony, který prchal kvůli kriminální činnosti do NSR) při husitském chorálu "Ktož sú boží bojovníci". Po něm vystoupil místopředseda Národní rady KČP dr. Milan Richter, plukovník v.v., který ve svém projevu připomněl, že jen díky Soukopovým spolupracovníkům ve službě se na něj nezapomene (režim se snaží památníky zničit, pisálci tématu neznalí o nich lži rozsévat) a varoval před aktivitami revanšistického Sudetoněmeckého landsmanšaftu a jeho českých přisluhovačů, které se rozšířily po kontrarevoluci. Dále zazněla československá státní hymna (což i na akcích KSČM přestává být praxí) a pietní akt pokračoval besedou v hospodě Habsburk (dříve Přátelství; někteří komsomolci podotkli s černým humorem, jestli se hospoda nejmenuje Konrád Henlein, což by v dnešní době nebylo nic nenormálního), kde se vedla diskuze o mediálních útocích proti bývalé Pohraniční stráži a Ochraně státních hranic Federálního ministerstva vnitra ČSSR (kde ani s. Jirka Korupce Dolejš není výjimkou) či zatajování a zahrabání dokumentu o tématu J. Soukupa do archívu. Někteří členové KČP byli vyznamenáni za celoživotní přínos, byla věnována minuta ticha za národní umělkyni Jiřinu Švorcovou (která nikdy nezradila) a za dlouholetou tajemnici KČP L. M. Dále byl věnován potlesk soudružce s kosou, že pomstila strážmistra Honzátka (chloroformován a podříznut), finančníka Rošického (okraden o výplaty prostých pracujících a popraven), strážmistra Kašíka (zastřelen a umlácen železnou tyčí) či postřelení dobrovolného hasiče Leciána (to byl tedy přisluhovač režimu!) a vzala si vraha a pozdějšího žoldáka Ctirada Mašína do pekla (což Modrá fronta DNES oplakala a ve svém demagogickém článku z něho udělala odbojového hrdinu, kde ho velebili bývalý funkcionář SSM Nečas a podivný historický trilobit Swarzenberg, jehož předek jistě "demokraticky" potlačil lid během revoluce 1848).
Po cestě zpět do Chomutova jsme zhlédli film-dokument "Svědectví hrdinů", jenž byl režimní televizí nevpuštěn do vysílání (a v kterém bych upozornil na radního žblekotu, Přemka vysokoškolským titulem perzekuovaného Sobotku či režimní mládež s vůdcovským principem, jíž dalo hodně práce si tu pravačku udržet u těla, aby nevystřelovala).
Poděkování patří předsedovi OV KSČM a zároveň řidiči autobusu Jaroslavu Komínkovi.
Josef Dastan
www.komsomol.tym.cz