Španělský lid je příkladem pro Evropu v demonstracích proti vládám, které udržují panství kapitalismu
Španělský lid je příkladem pro Evropu v demonstracích proti vládám, které udržují panství kapitalismu
Přidáno v sobotu 18. 6. 2011
Od 15. května tohoto roku se nespočetné protesty a blokády, často vznikající v centrech měst a vesnic, staly příkladem schopnosti lidí organizovat sebe sama v okamžiku, kdy se rozhodnou převzít otěže vlastního života. Apatii a rezignaci v současném systému překonávájí pracující, studenti, nezaměstnaní, imigranti, důchodci...
Komunistická strana národů Španělska (PCPE) odsuzuje známé události, které se staly 27.května na náměstí Plaza de Catalunya v Barceloně, kde policie Katalánska brutálně rozehnala lidi, kteří zde utvořili "protestkemp". Důrazně odsuzuje tuto policejní akci a žádá argumenty od odpovědných orgánů, aby se pokusili ospravedlnit takovéto "vystěhování", a vyjadřuje svou solidaritu s lidem, který se stal terčem útoku.
Vystěhování přichází v době, kdy tento protestní tábor byl již terčem velkého zájmu médií. A i když se diskuse o programových přístupech protestujících nebyla schopna povznést nad pouhé žádosti o reformování buržoazní demokracie, policie zničila tábor, kde přebývaly stovky lidí v nenásilném protestu proti korupci, proti nezaměstnanosti, proti rozpočtovým škrtům a proti pomoci bankám. Ale i když mají demonstranti široce zaměřené cíle, je třeba zdůraznit, že přetrvávající boje tisíců lidí mají obecně pokrokový obsah, který svým způsobem zpochybňuje základy vládnoucího ekonomického a politického systému.
V ranních hodinách byli protestující na náměstí v Barceloně obklíčeni policejními těžkooděnci pod záminkou vyčištění náměstí kvůli plánovaným oslavám fotbalového zápasu Ligy mistrů. Hodinu po poledni vjely na náměstí policejní dodávky, a protože se mezitím shromáždily na náměstí tisíce lidí, aby zabránily vyhnání protestujících, policejní síly proti nim brutálně zaútočily s následkem asi 70 zraněných. Takové zásahy, jasně demonstrují stupeň týrání lidí a násilí systému nich. Systému, který již není ochoten tolerovat žádné veřejné vyjádření opozice, a to i takové, které jsou svými požadavky plně v parametrech kapitalistického systému. Má to být varováním pro ty, kteří mají v úmyslu veřejně vyjádřit svou nespokojenost s třeba jen některými mechanismy přístroje nadvlády.
Konečně, jak PCPE vyjádřila ve svém prohlášení ze dne 19. května, ona je stálá ve své odhodlání pokračovat v práci, každý den k vybudování silného hnutí dělnické třídy, nejdříve v hnutí sociální nespokojenosti, které vyplývá z použití opatření přijatých vládou v těchto letech krize, ze kterých mají prospěch pouze velké podniky a přímo napadají zájmy lidí práce. Pouze v organizaci, řízení a politizaci dělnické třídy v zásadních odvětví je budoucností aktivní reakce na protilidovou politiku, kterou podporují různé části finanční oligarchie. Porazit oligarchie, bojovat za svou politiku, proti vládě, je nyní hlavním, prvním cílem dělnické třídy - boj za zlepšení jejich životních podmínek. PCPE bude pracovat se všemi lidmi a organizacemi, které jsou buď proti kapitálu a jsou ochotny spolupracovat na překonání snah o to, aby děnická třída platila kapitalistickou krizi, což je první na cestě k socialistické společnosti.
Nyní, po protestujících v Barceloně a Valencii si konec stanového městečka si odhlasovali i demonstranti z Puerta del Sol v Madridu. Mají totiž jiné plány. Tedy tento první a nejvýznamnější ze všech táborů chtějí opustit 12. června.
Debata před konečným hlasováním byla dlouhá a vzrušená. Na místě také už několik dní prší.
Většina demonstrantů opustila protestní tábor na Puerta del Sol – centrálním náměstí Madridu - 12. června. Obyvatelé tábora o tom rozhodli v noci z úterý na středu. Podle španělského deníku El País je mezi účastníky protestu asi padesát lidí, jež chtějí na místě zůstat dále; dle výsledku noční rozpravy však od neděle půjde o jejich soukromé rozhodnutí a iniciativu.
Zbývající dny v táboře teď chtějí demonstranti využít k plánování dalších akcí. Vedle účasti na dvou celonárodních protestech – kdy 11. června rozhořčení vypískali nové starosty, a dni velkých průvodů, kterým se stane 19. červen – mají dnes největší ohlas návrhy vracet se na náměstí každý patnáctý den v měsíci, nebo jej jednou za týden proměnit ve velké hřiště.
Na náměstí také zůstane stánek, u nějž se bude možné informovat o současných debatách v hnutí a dalších plánech. K dispozici zde budou i programové materiály.
Obecně se jinak Madriďané hodlají držet strategie, kterou odhlasovali delegáti z 57 měst v neděli – plánovat protesty v rozsahu a formě, jež nejvíc odpovídá danému místu, zůstat v pravidelném kontaktu s ostatními městy a snažit se akce i priority postupně slaďovat.
„Tábor byl jenom nástroj (...), nikoliv účel o sobě. Toto není konec (...) budeme pokračovat,“ píší demonstranti ve středečním prohlášení.
Rozhodnutí opustit tábor se nepřijímalo snadno. Významná menšina účastníku protestu nechtěla odejít s argumentem, že tábor na Puerta del Sol je důležité zachovat jako symbol – bylo to totiž právě toto místo, kde všechny protesty 15. května začaly.
Debata před závěrečným hlasováním byla několikrát odsunuta kvůli dešti a nakonec trvala přes čtyři hodiny. Výsledného usnesení bylo ale i tak dosaženo jen díky tomu, že se protestující rozhodli nahradit konsensuální hlasování potřebou dvoutřetinové většiny.
Po rozpuštění madridského tábora se stane největším ze stanových městeček tábor v Seville. Tamní demonstranti si již o víkendu odhlasovali, že na náměstí vydrží nejméně do 19. června.
Pozornost španělských novinářů současně poutá další dění v Barceloně, kde se protestující snaží donutit k rezignaci místního radního Felipa Puiga. Právě ten má nést dle demonstrantů odpovědnost za tvrdý zásah místní policie.
O co vlastně demonstrantům jde konkrétně?
Podle požadavků a motivací k protestu lze demonstranty rozdělit do několika skupin, toto rozdělení je však spíše umělé – názor podstatné části protestujících totiž dle španělských komentátorů porůznu ovlivnily politické debaty, které se v protestních táborech během minulých týdnů vedly.
Nejvíce mediální pozornosti si nicméně získala skupina, která své představy o žádoucím vývoji vtělila do 16 radikálních požadavků, sahajících od znárodnění bank a rozšiřování sociálních práv až po důslednou reformu politického systému. Dosti slyšet je také názorový proud, který vyzývá k vytvoření stínové občasné vlády, a dále tábor, který apeluje na spolupráci s menšími z politických stran.
To, co demonstranty spojuje, je pocit zoufalosti ze sociálních vyhlídek mladé generace (zejména vysoká nezaměstnanost, jež místy dosahuje až 45 procent), rigidity a zkorumpovanosti velkých politických stran a zároveň nemožnosti prosadit standardními prostředky změnu.
Na podporu španělského protestního hnutí se v posledních týdnech konala řada menších demonstrací také v jiných státech EU, včetně České republiky. Nejsilnější ohlas má hnutí v Řecku, v jehož metropoli v sobotu opět demonstrovalo více než 50 tisíc lidí. V Praze se bude znovu demonstrovat 19. června přímo před Španělskou ambasádou.
Žádejme okamžité zastavení represí proti demonstrujícím!
VOLEJME VINÍKY MASAKRU K ODPOVĚDNOSTI!
Ať žije boj lidu!
připravili Josef Dastan a David Pazdera (www.ksmprobrno.wbs.cz)
převzato z www.komsomol.tym.cz