Symbol novodobé totality a budování kapitalismu je mrtvý
Přidáno v sobotu 31. 12. 2011
Dne 18. 12. 2011 zemřel jeden z největších zločinců a lhářů v dějinách Československa, který významně přispěl k pádu sociálně spravedlivého socialistického systému, který nese spoluzodpovědnost za totální zničení Československa a za restauraci kapitalismu v České republice. Zemřel bývalý československý a český prezident Václav Havel. Mnozí zmanipulovaní pracující si myslí, že Václav Havel je symbolem pro lásku a pravdu, pro demokracii a svobodu. Opak je však pravdou. To, jak Václav Havel dokázal, jako loutka v rukou imperialistické CIA zničit s Václavem Klausem a dalšími polistopadovými politiky Československou republiku, byl zločin, který nelze odpustit, ani zapomenout. Protože kvůli sametové kontrarevoluci, ke které Havel významně přispěl, žijeme již 22 let v novodobé „době temna" a budeme mít ještě co dělat, abychom uhájili jako Česká republika svoji samostatnost a nestali se opět součástí imperialistické mocnosti.
Václav Havel není symbolem lásky, pravdy, svobody a demokracie. Vždy byl, a zapsal se do dějin Československa, jako zločinec a lhář, jako vlastizrádce, jako symbol novodobé totality kapitálu, symbol lží a symbol zla! Nejen, že se Václav Havel podílel na zničení Československa, jak po existenční, tak i po hospodářské stránce, ale dokonce schvaloval brutální a nelítostné vraždění imperialistů v Jugoslávii a bombardování Bělehradu v roce 1999, při které umíraly děti, ženy, starci a všichni nevinní lidé, kteří se odmítali sklonit před vládou imperialistických Spojených států a Bruselu. Není divu, že Václav Havel při pohledu na fotografie mrtvých dětí z Jugoslávie neplakal, když vyrůstal za 2. světové války na Barrandově mezi fašisty, kteří ho chovali na klíně a možná že i učili vzdávat hold Třetí říši. A jak se říká, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. To, co Havla naučili fašisté a jeho kolaborantská rodina, dokázal skvěle využít v dospělosti, kdy se stal věrným služebníkem amerických imperialistů (možná i proto, že mu v mnohém připomínali fašisty) a dělal vše proto, aby zničil socialistický systém v Československu.
I přesto, že se Václav Havel nikdy nejevil jako inteligentní a charakterní člověk, dokázal s pomocí intenzivního lhaní zmanipulovat dělnickou třídu k tomu, aby se postavila proti socialismu. Havel využil chyb revizionistického socialismu, využil Gorbačovovy zrady a stal se symbolem sametové kontrarevoluce, kterou osobně považuji za jednu z největších katastrof v novodobých dějinách českých zemí. Co se týče obelhávání a populismu, tak by si Havel zasloužil nějaké zvláštní ocenění - Největší lhář novodobých českých dějin. ¨ Bylo by výstižné, kdyby se začalo v naší republice šířit rčení - Lžeš, jak když Havel tiskne. Ale také se říká, že lež má krátké nohy. Symbol lži již není mezi námi. Někdo, kdo nemilosrdně zničil socialistický systém pracujících a státní majetek ukradl pro několik jednotlivců, již není mezi živými. Nebylo žádným překvapením, že buržoazie a její přisluhovači při Havlově pohřbu plakali, že ztratili symbol zneužití pojmů - demokracie a svoboda. Marxužel je skutečností, že i většina národa litovala Havlovy smrti. Mnozí zatím nepoznali, že si hřáli „hada na prsou" a já se velmi bojím toho, že to poznají, až bude pozdě. Až budou muset studenti platit na vysokých školách hříšné školné, až se budou lidé bát jít k doktorovi, že jim za ošetření sebere třetinu výplaty, pak teprve poznají, jaké peklo jim dnes oplakávaný Havel připravil. Havlova kontrarevoluce bude mít takové následky, že si je ještě dnes neumíme představit, to říkám bez jakékoliv nadsázky.
My komunisté nemůžeme litovat smrti Václava Havla, nemůžeme osobnost Havla oslavovat, protože víme, jak Havel dokázal lhát několik desetiletí natolik úspěšně, že samotní pracující se připravili o všechny své sociální jistoty. Někdo jako Václav Havel si nezaslouží ani slz, ani chvály. Havel neměl chyby, Havel byl chyba a jeho zločinný život si zaslouží pouze opovržení. Škoda, že neexistuje posmrtný život. Když by se Havel vyhnul spravedlnosti na zemi, byl by postaven před spravedlivý soud alespoň po smrti. Žádný posmrtný život neexistuje, pro něj a další zločince naštěstí.
Důkazem bezcharakternosti a pokrytectví Václava Havla, jsou jeho projevy a citáty z doby přelomu 80. a 90.let. Některé Havlovy citáty, plné lži a nenávisti k pracujícím, publikujeme zde:
Listopad 1989 - Letenská pláň
Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte.
V prosinci 1989 před volbou prezidenta
Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků... Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.
Z balkonu Melantrichu 1989
Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, že pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.
17. 12. 1989 v Čs. televizi
V budoucnu se, podle mého mínění, musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jako má dnes.
Prosinec 1989
Pro mne není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem.
1. 1. 1990 v novoročním projevu
Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí.
Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co vede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.
Připravujeme koncepci důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají.
Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat...
23. 1. 1990 při projevu ve Federálním shromáždění
Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoli handicapovní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný.
V dubnu 1990 ve veřejném projevu
Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout...
Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!
Na tiskové konferenci po přijetí zákona o volbách na dotaz novinářů
Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení včetně dalších dokumentů, a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od NEekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v této chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme. (Poznámka redakce: za rok dělala inflace a zdražení 56 %.)
1990
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.
29. 6. 1990 ve Federálním shromáždění
Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury... Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné „Nejde to!"
A proto ať se na mě otupení pracující nezlobí, ale já považuji úmrtí zločince a lháře Václava Havla za důvod k oslavě. Národ má příležitost oslavovat, kterou 22 let neměl. Jediné, co mě na Havlově smrti mrzí, že bych ho raději viděl před spravedlivým soudem.
18. prosince se nám otevřela cesta. I když nám to tak nepřipadá, ta tma, ve které 22 let žijeme, již začíná pomalu mizet a v dálce je vidět světlo.
Petr Kračmar
www.komsomol.tym.cz