Umělci zapomenutí dobou, ale živí svým odkazem
řidáno ve čtvrtek 12. 1. 2012
Dnešní buržoazní režim neuznává osobnosti, které ať již za první republiky, za 2. světové války nebo za budování socialismu v Československu byly členy KSČ a zastávaly komunistické postoje. Antikomunistická propaganda zavrhuje všechny tyto osobnosti, od politiků typu soudruha Klementa Gottwalda až po umělce typu Vítězslava Nezvala. Všichni, kdo kdy bojovali proti kapitalismu a chtěli či budovali socialismus, jsou dnešním režimem minimálně ignorováni, a to i přesto, že se jedná o velké osobnosti našich dějin. I členové KSČ bojující za 2. světové války proti fašismu a účastníci protinacistického odboje, např. Julius Fučík, Jan Šverma, Jožka Jabůrková atd., nejsou nové generaci při školské výuce ani zmiňováni. My jsme se třeba o těchto osobnostech vůbec neučili. Nyní jsem se však chtěl zaměřit na to, jakým způsobem současný režim zneucťuje odkaz osobností umění v Československu, které byly členy KSČ a zastávaly pokrokové názory.
Tak jako i jinde ve světě se ke komunistickým a pokrokovým myšlenkám hlásily významné osobnosti, např. Pablo Picasso či Charlie Chaplin, tak i v Československu se ke komunistickým myšlenkám hlásily významné osobnosti z oborů kultury, vědy, umění, filosofie atd. Mezi nejvýznamnější představitele proletářské poezie a mezi nejvýznamnější básníky Československa 20.století patří podle mého názoru nepochybně Jiří Wolker (1900-1924). I tak významná osobnost československé literatury je dnešní dobou zapomenutá. I když jméno a dílo Jiřího Wolkera není přímo vulgarizováno, Wolker rozhodně nepatří mezi dneškem propagované a uznávané básníky. Důvod? Nejen, že byl členem KSČ, ale své pokrokové názory uváděl i ve své poezii. Wolker by měl být uznávanou osobností, nejen komunisty a levicově smýšlejícími lidmi, ale celým národem, protože se jedná o významného básníka 20. století, jehož přínos do literatury nelze přehlédnout. Za svůj krátký život dokázal vytvořit nadčasové a významné dílo, které je navíc odrazem i lidskosti, lásky k pracujícím lidem a zkoumání lidské povahy. Významné Wolkerovo dílo je např. Těžká hodina. Přesto drtivá většina mladé generace ani neví o tom, že nějaký Wolker někdy existoval.
Další významný umělec, který byl pro své politické smýšlení dnešním režimem zavrhnut a dnešní dobou zapomenut, je Ivan Olbracht (1882-1952). Ten se na rozdíl od Jiřího Wolkera věnoval spíše próze a navíc se uplatnil i jako komunistický novinář. Jeho jméno mi připadá ještě více nezmiňováno než jméno Jiřího Wolkera. Přesto i význam Ivana Olbrachta pro československou prózu byl značný. Stačí zmínit např. jeho významné dílo Anna proletářka. Ivan Olbracht byl ve 20. letech za své smýšlení dvakrát uvězněn. I když v roce 1929 se zpočátku postavil proti bolševizaci KSČ, dokonce ze strany i vystoupil, později se k novému marx-leninskému kurzu KSČ přiklonil a po 2. světové válce opět vstoupil do KSČ, stal se členem ÚV KSČ a poslancem Národního shromáždění. Rozhodně by jméno Ivana Olbrachta nemělo být zapomenuto, stejně jako jeho dílo.
Významným československým básníkem byl i Stanislav Kostka Neumann (1875-1947). Ani on nepatří mezi dneškem propagované básníky a drtivá většina mladé generace nezná jak Neumannovo jméno, tak ani jeho dílo. Neumann byl rovněž členem KSČ a i když byl v roce 1929 z KSČ vyloučen (kvůli svým postojům proti bolševizaci strany), tak pokrokové, levicové a antikapitalistické názory zastával a prosazoval po celý svůj život a velmi se odrazily i v jeho díle. Neumann byl autorem významné prózy i za 2.světové války. Sepsal řadu antifašistických literárních díl. Ani v této souvislosti o něm současná státní propaganda ani školská výuka moc nemluví.
Jako posledního významného básníka a člena KSČ uvedu nepochybně jednu z nejvýznamnějších osobností československé literatury 20.století, Vítězslava Nezvala (1900-1958). Nezvalův přínos do literatury byl natolik výrazný, že ze zmíněných básníků je podle mého názoru Nezval současným režimem asi nejvíce vážen. I přesto by si zasloužil s ostatními zmíněnými daleko větší úctu a obdiv, než mu buržoazní režim prokazuje. I Nezval byl totiž komunistou a aktivním členem KSČ a i v jeho díle se odrazily pro buržoazii nepřijatelné, pokrokové a komunistické názory. O Nezvalovi však většina mládeže alespoň něco ví, na rozdíl od Ivana Olbrachta či Stanislava Kostky Neumanna. Nezvalovy básně jsou i dnes součástí školské výuky v českém jazyce a v literatuře.
Alespoň stručně jsem uvedl některé významné československé básníky a umělce, kteří byli členy KSČ a proto nejsou dnešním buržoazním režimem, zrovna propagovanými a oblíbenými. Nutno však říct, že v současné době žádný český básník nedosahuje kvalit Vítězslava Nezvala či Jiřího Wolkera a dalších. Žádná politická strana se také nemůže pyšnit osobnostmi, kteří by byli členy strany a dosahovali by kvalit zmíněných básníků. Je velmi smutné, že se současný režim v ČR neumí zachovat alespoň čestně a nedokáže prokázat úctu a obdiv osobnostem, které si je svým přínosem do československé literatury zaslouží, i když smýšleli pro buržoazii nepřátelsky. Já jako komunista si vážím básníků, jako byl např. Jaroslav Seifert, i když v 70. a 80. letech patřil k antikomunistickým umělcům. Musím však zároveň dodat, že pokrokové dílo zmíněných básníků z KSČ je mi daleko bližší. Právě Jaroslav Seifert, který byl nepochybně významným československým básníkem, je dnešním režimem velmi propagovaný, zatímco jiní významní básníci zůstávají v pozadí. Všichni zmínění básníci jsou však národním bohatstvím, jejich přínos do československé literatury byl obrovský a podle toho by se k těmto osobnostem také měl současný režim v ČR chovat.
I když jsou však tito umělci zapomenutí dobou, jsou živí svým odkazem. Jejich odkaz byl nadčasový a i dnes jsou jejich díla aktuální. Nikdy si nepřestanu vážit osobností, které dokázaly pojmout umění z proletářského pohledu a zapojit do svého díla nejen zkoumání kapitalistické společnosti, ale i lásku k pracujícím. A věřím, že až se k moci vrátí vláda pracujících, dostane se těmto významným básníkům dostatečného uznání.
Některé citáty a úryvky z díla:
Jiří Wolker:
„Dnešní doba žádá srovnávání. Srovnávejte salóny se suterénem, rentiéry s dělníky, milostpaní se šičkami z fabrik. Srovnávejte - a najdete moudrost dneška.“
„Kdosi říkal, že žena je zázrak, kdosi, že vše na světě je zázrak. Myslím si, že zázrak netvoří bůh, ale lidské srdce. Vše, co milujeme, stává se zázrakem. A proto je to pro nás nejvíce žena.“
„Přišel jsem na svět, abych si postavil život dle obrazu srdce svého.“
„Na nemocniční postel padá svět
a alarm jeho slyším mezi obvazy,
soudruzi do boje jdou pro spravedlnost,
soudruzi do boje jdou a nikdo neschází.
Na nemocniční postel padá svět,
však smrt též na ni dýchá z temných zákoutí.
Proč nemohu jít s vámi, soudruzi?
Proč musím umírat, když chtěl jsem padnouti?“
Vítězslav Nezval:
„Láska je magická moc, jež křísí věci mrtvé, věci, jež se zdály býti mrtvými, věci, jichž jako by už ani nebylo.“
„Těšit je víc, než být utěšován. Dávat je víc, než brát. Milovat je víc, než být milován.“
„Tisíce jablek spadlo na nos zeměkoule. A jen Newton dovedl těžit ze své boule.“
„Mladý je ten, kdo obrozuje svět,
jenž upadl málem do rozvalin,
ať je mu šestnáct či sedmdesát let,
mladý, ach mladý je soudruh Stalin.“
(Z díla - Všichni jsme mladí)
Stanislav Kostka Neumann:
„Lze využít lásku stejně snadno a rychle jako vypít džbán vína a po kocovině začít znova, je to zajímavé, ale stesk srdce to neutiší. Vytvářet lásku jako sousoší něžné a inteligentní hmoty subtilního přátelství je mnohem těžší, ale jedině hodné zralého srdce.“
„Milostný poměr může být jen společným dílem obou. Selže-li jeden, musí druhý nastavit svou sílu. Snad celé umění lásky vedle techniky spočívá v tom, abychom nikdy nenechali bez laskavého slova nebo pohlazení jeden druhého osamělého s černými myšlenkami.“
Ivan Olbracht:
„Smyslem života není zůstat ve skrytu, smyslem života je být milován i nenáviděn.“
„Ne slepota, ne žárlivost, ale láska jest žalář nejtemnější.“
„Pamatujeme se přeci na procesy s velezrádci v Sovětském svazu, na Zinověva, Bucharina, Trockého, vzpomínáme na přelíčení v Maďarsku s Rajkem a společníky, v Bulharsku se zrádcem Kostovem, v Albánii s Koči Džodžem, v Polsku se chystá soud se zaprodancem Gomulkou. Ze všech podobných zrádců to jediný prozatím nesedí na lavici obžalovaných Tito. Prozatím. A není nejmenší pochybnosti o tom, že i on bude oběšen na šibenici nebo smeten revolucí."
(uvedeno do Rudého práva 28. 11. 1952)
Petr Kračmar
www.komsomol.tym.cz