Vystoupení s. Petra Kračmara na XXXI. pražské teoreticko-politické konferenci 22. 10. 2011
Přidáno ve středu 2. 11. 2011
Vážené soudružky, vážení soudruzi,
jako komunista a člen Svazu mladých komunistů Československa - Komunistického svazu mládeže bych chtěl přispět do diskuze, týkající se VIII. sjezdu KSČM, který se má uskutečnit v květnu roku 2012. Zdá se, jako by byl sjezd KSČM už hodně blízko, přitom sjezd, který by změnil politický kurz KSČM k radikálnosti a k návratu k marxismu-leninismu tady je potřeba už 21 let. Pokud se máme bavit o našem sjezdu, musíme se nejdříve nad naší stranou zamyslet. Zamyslet se nad tím, jaké máme jako členové KSČM názory, jaké postoje zastává KSČM, kdo jsou členové vedení naší strany a zda chceme naši stranu změnit k lepšímu. Myslím si, že se všichni shodneme na tom, že jsme komunisté. Vstoupili jsme do KSČM jako komunisté, kteří chtějí pokračovat v díle našich předků, kteří před 90 lety založili KSČ, která úspěšně dovedla pracující lid k vítězství v socialistické revoluci. Vycházíme z myšlenek marxismu-leninismu a jsme přesvědčeni o tom, že jedině marx-leninská, revoluční komunistická strana, je schopná sjednotit v naší republice všechen pracující lid v třídním boji proti buržoazii.
Ale myslím si, že někteří členové vedení KSČM nezastávají komunistické, marx-leninské názory a je pro ně mnohem pohodlnější křeslo v parlamentu s reformistickými a sociálně demokratickými frázemi, které slouží a vždy sloužily jen k otupování myšlení proletariátu. Je velmi smutné, že reformistické a sociálně demokratické názory zastávají právě členové vedení „komunistické“ strany. Je smutné, že o postojích naší strany rozhodují jednotlivci - představitelé strany - mnohdy v protikladu s názorem většiny členské základny. Většina členů vedení naší strany se obává o své funkce, ale už se méně obává o životní jistoty a osud vykořisťovaných pracujících. Většina členů vedení strany bojuje za své křesla v parlamentu, ale nebojuje za svržení kapitalismu. Většina členů vedení strany se bojí falešné hrozby a nebojí se o ty, které má komunistická strana vést - o dělnickou třídu. To, že někteří funkcionáři KSČM se snaží znechutit a „odstranit“ skutečné komunisty, je znakem toho, že naše strana není v pořádku a že boj mezi revizionisty a komunisty v naší straně již musí být ukončen. Ale musí být ukončen nikoli našim ústupem, nýbrž naším bojem za to, aby KSČM nebyla komunistickou stranou jen podle názvu, ale i podle svého programu a své činnosti.
Stejně tak není správné, jak se někteří funkcionáři KSČM chovají k mladým komunistům, kteří se ze všech svých sil snaží o to, aby zde byla silná, revoluční komunistická strana, která by byla vůdkyní všech vykořisťovaných mas. A ptám se, jak chce KSČM získávat nové členy, mladé komunisty, když se někteří její funkcionáři snaží mladým zabránit v boji proti kapitalismu? Jak chce KSČM bez mladých členů získat vlivnou pozici ve společnosti? Pokud chceme, aby KSČM získala nové členy, a to především z řad mladých lidí a z řad pracujících, pokud chceme, aby KSČM upevnila svoji pozici ve společnosti, tak musíme udělat vše proto, aby z vedení naší strany vymizel kariérismus, revizionismus, reformismus a oportunismus. Musíme dát na sjezdu jasně najevo, že si jako členové KSČM přejeme radikalizaci strany a její návrat k marxismu-leninismu.
Také je potřeba se podívat na působení KSČM v naší republice od roku 1990. Již 21 let je zde strana, která se sice jmenuje „komunistická“, ale mnohdy se její představitelé jako komunisté nechovají. Reformní politika ustrašených funkcionářů naší strany dovedla KSČM k pouhým 11% v posledních volbách a k velmi nízkému počtu mladých členů a dělníků ve straně. Je však potřeba připomenout, že když byl Miroslav Grebeníček předsedou naší strany, pozice KSČM ve společnosti a mezi pracujícími se upevnila a KSČM byla stranou nezávislou na sociální demokracii. Od roku 2005 se však z KSČM stala nevýrazná, pasivní strana, které chybí mladé síly a která nemá ve společnosti téměř žádný vliv. A právě nadcházející sjezd by měl pomoci udělat z KSČM skutečnou komunistickou a revoluční stranu.
Ale je to také na nás. O Stalinovi, Gottwaldovi a marxismu-leninismu nestačí jen mluvit. Je potřeba, aby se naše slova, která vyslovujeme vždy na schůzích a konferencích, stala skutečností. Je potřeba proměnit naše slova ve skutečnost. Mnozí naší soudruzi třeba i zastávají marx-leninské názory, ale je v nich vypěstován strach z reakcí systému. Otázkou je, zda se nebojíme zbytečně, zda se vůbec musíme bát systému, který denně vykořisťuje miliony pracujících a který je největším nepřítelem všeho lidstva. V čem spočívá síla kapitalismu? Rozhodně ne na osvobozující vůli dělnické třídy. Osvobozující vůle dělnické třídy je zdrojem pro komunistickou stranu, vůle a politika komunistické strany je inspirujícím zdrojem pro dělnickou třídu. Síla kapitalismu spočívá v násilí, v utlačování, ve fašismu, ale i v psychologickém boji. Princip psychologického boje buržoazie proti komunistům se zakládá na strategii, vyvolat v samotných komunistech strach ze zákazu politické působnosti a parlamentní činnosti, aby se komunisté sami báli a sami se změnili na neškodné reformisty. V současnosti není náš největší nepřítel daleko, není to buržoazie. Je blízko, je právě v naší straně. Zvítězíme-li nad naším vlastním strachem z buržoazie, zvítězíme-li nad reformistickými a ústupkovými tendencemi ve vedení naší strany, zvítězíme i nad kapitalismem.
Pamatujme na to, že jsme komunisté a chceme působit v komunistické straně a že naším cílem musí být boj za zájmy pracujících a za jejich vítězství v socialistické revoluci. Komunistická strana má přece svoji historickou úlohu, osvobodit svět od třídního útlaku a vykořisťování. Od kapitalismu. Ptám se, pokud my komunisté nesvrhneme kapitalismus, kdo jiný ho svrhne? Pokud nebudou komunisté v čele pracujících, kdo bude v čele pracujících? A opravdu chceme nechat kapitalismus, aby vyvolal nástup fašismu a tím opět ohrozil existenci lidstva? Je naší povinností tomu zabránit.
Ať je na následujícím sjezdu zvoleno vedení, které bude naší stranu radikalizovat a připraví ji na stále zostřující se boj pracujících proti kapitalismu. Předseda komunistické strany by se neměl bát o sebe a o svoji funkci, ale o osud dělnické třídy v naší republice. Ve vedení strany musí být lidé, kteří nebudou bojovat tolik o poslanecký mandát, jako o vítězství všech pracujících v boji proti kapitalismu. Musí tam být lidé, kteří si uvědomí, že nejde jen o ně, nejde jen o několik tisíc členů naší strany. Tady jde o miliony pracujících a vykořisťovaných, a to nejen v naší republice, ale v celém světě. Osvobodit proletariát z okovů imperialismu je úkolem všech skutečných komunistických stran na světě. Chceme snad stranu, která se bude zříkat své vlastní revoluční minulosti, kvůli tomu, aby se zavděčila současnému systému? Chceme stranu, která se, místo aby uznávala marxismus-leninismus, bude přizpůsobovat buržoazním ideologiím a buržoaznímu systému? Tím, že jsme se stali komunisty, jsme si vybrali těžký boj. Boj těžký, tvrdý, ale za správnou a krásnou věc. Boj za vybudování komunistické, beztřídní společnosti, a tento náš boj, který tady před devadesáti lety začali zakladatelé KSČ, musíme dovést k vítěznému konci.
Naše strana musí být komunistická. Ale v současnosti jsou její čelní představitelé mnohdy největší zárukou antikomunismu v České republice a svými reformistickými postoji pouze podporují kapitalistický systém. Jako příklad reformistických frází v naší straně lze uvést např. teorii o „nenásilné cestě k socialismu“. Ale dějiny nám přece dostatečně ukázaly, že pokud je buržoazie alespoň trochu silná, tak se moci a výrobních prostředků dobrovolně nevzdá. Vzpomeňme si na to, jak páni kapitalisté podporovali fašisty a vznik 2.světové války, kvůli tomu, aby nepřišli o svá panství. A ptám se reformistů: Budeme snad čekat kvůli nenásilné revoluci na třetí světovou válku? Karel Marx kdysi řekl: „Uhýbání před bojem vyžaduje více obětí, než boj sám.“
Musíme být stranou, ke které bude s nadějí vzhlížet proletariát, ve které bude proletariát vidět svoji vůdkyni v třídním boji s buržoazií. Jsme komunisté a pokud chceme, aby naše strana byla komunistická, musíme na nadcházejícím sjezdu zvolit do vedení strany skutečné komunisty.
Volba je na nás. Buď se přihlásíme k historickým úlohám komunistické strany a k revoluční činnosti, nebo se budeme jen dívat s reformistickými frázemi na to, jak kapitalismus okrádá, vykořisťuje a zotročuje drtivou většinu občanů v naší republice. A já věřím, že se rozhodneme k tomu, k čemu se v roce 1929 rozhodli i naši předkové.
My jsme komunisté a máme rudé srdce. Snažme se o to, abychom měli i rudou a komunistickou stranu.
Já bych chtěl ukončit svůj projev citátem jedné z nejvýznamnějších osobností v dějinách komunistického hnutí a v dějinách lidstva, soudruha Josifa Stalina. Nechci přednést jeho citát jen tak pro zábavu, ale chci ho přednést proto, že je nejvyšší čas, abychom to, co říkáme, i uskutečňovali.
,,Komunistická strana nemůže hlásat falešná hesla, která nejsou uskutečnitelná, kterým nevěří sama strana, která některé strany hlásají proto, aby obelstily masy. (…) U ní není rozdílu mezi slovem a činem; ona neklame masy, říká lidem jen pravdu a nestaví svou politiku na demagogii, ale na vědecké analýze třídních sil."
Petr Kračmar
www.komsomol.tym.cz