Zemřel soudruh Kim Čong-il
Přidáno v neděli 1. 1. 2012
17. 12. 2011 zemřel při cestě vlakem na infarkt myokardu soudruh Kim Čong-il, generální tajemník Korejské strany práce, vrchní velitel Korejské lidové armády a předseda Rady obrany KLDR. Mezi lid Koreje i do zahraničí se tato zpráva dostala až 19. 12. 2011.
Kim Čong-il se narodil v roce 1942, podle korejských údajů pod horou Pektu, podle sovětských v uprchlickém táboře na sovětském Dálném východě. Byl synem prvního a věčného prezidenta KLDR Kim Il-Sunga, v ruštině překládaného jako Kim Ir-Sen.
Kim Ir-Sen vedl partyzánský boj proti okupaci japonských militaristů, která trvala už od roku 1905. V roce 1945 se mu s pomocí Rudé armády podařilo osvobodit severní část Korejského poloostrova, zatímco na jihu se dle dohody z Postupimi vylodila US-army, která urychlila válku v Pacifiku svržením atomových pum na Hirošimu a Nagasaki, což dle mého názoru pouze mělo demonstrovat sílu USA a ukončením války zastavit postup Rudé armády, která se prohnala Mandžuskem a porazila nejsilnější seskupení japonských vojsk, tzv. Kwantungskou armádu.
V roce 1949 byla vyhlášena Korejská lidově demokratická republika s hl. městem Pchjongjang a Korejská republika s hl. městem Soulem (na území jižní Koreje byly přítomny americké jednotky, zatímco sovětské se ze severu stáhly). V roce 1950 započala Korejská válka, kterou podle americké propagandy zahájila KLDR, ale tomu bych nevěřil, jelikož to mohlo být součástí propagandistické mašinérie o „rozšiřování rudého moru“. Počáteční úspěch Korejské lidové armády byl zastaven až u Pusanu, kde byla americká armáda obklíčena.
Došlo však k intervenci OSN, kterou žel SSSR nevetoval a jihokorejský loutkový režim byl zachráněn vyloděním víceméně pouze vojsk USA u Inčchonu. Vojska USA postoupila až k řece Jalu (cestou se dopouštěla ukrutností, o kterých se v dnešní době nemluví, příliš se od praktik Japonců nelišily). Druhý zvrat ve válce znamenal příchod Čínské dobrovolnické armády, která v duchu proletářského internacionalismu přišla Korejcům na pomoc. (Což je důležité připomenout teď, když čínské vedení opět překypuje sebestředností a nechá Libyi či jiné země vykrvácet). Fronta se poté ustálila přibližně na hranicích KLDR a jižní Koreje a až do roku 1953 se příliš nezměnila. KLDR byla kromě ČLR podporovaná i jinými zeměmi socialistického bloku, a to sovětskými letadly a instruktory a mimo jiné i československými doktory. V roce 1953 bylo uzavřeno mezi oběma zeměmi (KLDR a KR) příměří, nikoliv mír, a tudíž jsou obě země ve faktickém stavu války. Mezi Korejskou válkou a úmrtím Kim Il-Sunga se Korejcům z vlastních zdrojů podařilo vybudovat celou zemi, zemědělství (v KLDR je v roce 1985 pouze 17,5% orné půdy, přičemž to dokáže uživit 19 milionů obyvatel v tehdejší době), které je plně mechanizované a nadprůměrné, přes nepříznivé podmínky, a průmysl. V ideologii a teorii se v Korejské straně práce odrazil stav v SSSR i v ČLR – tedy sovětský revizionismus a maoistické neúspěchy velkého skoku a kulturní revoluce. Korejská strana práce (KSP) se dala na cestu spoléhání sama na sebe, ale se spoluprací se všemi socialistickými zeměmi – ideologie čučche, kterou někteří nazývají další odrůdou revizionismu, někteří marxismem-leninismem v korejských podmínkách. Pravda je, že v bývalých zemích socialistického bloku se marxismem-leninismem oháněl i takový Jiří Paroubek, když psal o Vítězném únoru, takže čas posoudí korejský režim, jaký byl.
Pádem a zradou Gorbačovovou a přechodem Číny v státní kapitalismus ztratila KLDR obchodní partnery a spojence, čímž na ni byl, stejně jako na Kubu, vyvíjen vyšší tlak než v předchozím období. Roku 1994 zemřel Kim Il-Sung a nejvyšším představitelem KLDR se stal jeho syn Kim Čong-il. Ve stejném roce došlo kvůli zvýšení embarga a špatné úrodě v KLDR k nedostatku potravin, který je stejně jako hladomor v SSSR silně využíván antikomunistickou propagandou.
KLDR má oproti Kubě ten problém, že KLDR byla US zločincem Bushem zařazena mezi „Osu zla“ a místa preventivních úderů. Na začátku 21. století se podařilo KLDR získat jadernou zbraň pro svou obranu, což je zvláště, když americká armáda stále okupuje jižní Koreu (a drží vládu tím, že dosazuje diktátory, kteří mají pouze jakkoliv zastavit komunistickou hrozbu) a koná u břehů Koreje cvičení, důležité.
USA a jejich satelity se snaží KLDR donutit, aby se střel vzdaly a u nás je dokonce rozšiřován pocit a strach, že nás KLDR jednou(!) střelou napadne. Samozřejmě nevadí 10 000 střel v rukách těch, co je již jednou použili na civilistech. U nás je obraz KLDR a Kim Čong-ila naprosto poplatný americké propagandě, kdy antikomunisté jak mimo, tak i v KSČM posílají všechny komunisty do KLDR, nejspíš nejotřesnějšího příkladu „komunistické totality“, o kterém nic nevědí, maximálně době poplatný „Vítejte v KLDR“ či 10 drbů o Kimovi a podobně. V KLDR se, na rozdíl od povídaček u nás rozšířených, země rozvíjí. Mimo dostavby jednoho z největších hotelů světa Rjunjongu dochází k výstavbě nových bytů, nových veřejných budov jako jsou stadiony, bazény, i k rozvoji života obyvatelstva. (K výstavbě nových budov jako jsou byty, ale spíše sídel bank, dochází i v ČLR, ale tam nejsou byty zadarmo a země se zadlužuje.)
Kim Čong-il zemřel v době, kdy se přibližuje nový imperialistický konflikt, který možná postihne i samotnou KLDR. Lidé u nás i jinde by měli poznat východoasijskou mentalitu a korejské dějiny dříve, než se budou primitivně a trapně Korejcům vysmívat. Kim je svou politikou ochránil před zotročením jako v Libyi či v Thajsku a před životem v okupaci, kterou prožívají na jihu Korejského poloostrova. (Kde je mimochodem zakázáno vstoupit na území KLDR a jakkoliv ji podporovat.) Kondolence Korejcům poslal mimo jiné bývalý prezident Jimmy Carter, který se jako jeden z mála prezidentů ke KLDR nechoval nepřátelsky, kambodžský král, který v KLDR přebýval, dokud tehdejší Kampučii neosvobodili z Polpotova pekla Vietnamci. Dále G. J. Zjuganov – předseda Komunistické strany Ruské federace (KPRF) a i Vojtěch Filip, což buržoazním médiím vysvětlil tím, že s KLDR máme diplomatické vztahy, a netvářil se přitom nějak přesvědčivě. Nejspíš si chtěl nahnat body u levicové a komunistické části strany a stejně jako nošení rudého praporu 21. 5. 2011 to udělal z celého srdce rád. (21. 5. 2011 měl na odborářské demonstraci Filip rudý prapor OS ČMS a netvářil se moc štastně.)
Přejme KLDR a jejímu lidu, aby toto těžké období, v kterém buržoazie se chystá z krize kapitalismu vyplout novou světovou válkou, přečkala.
Ať žije Korejská lidově demokratická republika!
Ať žije revoluční odkaz Kim Ir-Sena i Kim Čong-ila!
Josef Dastan
www.komsomol.tym.cz